Ljubljana Jazz Festival – pátek 17.6.2022

Ljubljana Jazz Festival – pátek 17.6.2022

63. Ljubljana Jazz Festival, Cankarjev dom Ljubljana, pátek 17.6.2022

Třetí festivalový koncert začal překvapivě. Na hlavní scéně v parku Cankarjeva domu spustil rakouský kvintet chuffDRONE ve složení Lisa Hofmaninger – soprano saxophone, bass clarinet; Robert Schröck – alto, tenor saxophones, clarinet; Jul Dillier – piano; Judith Ferstl – double bass; Judith Schwarz – drums. Tři dámy a dva pánové si výborně rozuměli. Jejich jemně vyvážená souhra, kde mizela hranice mezi kompozicí a improvizací a kde muzikanti obratně kontrolovali občasné výbuchy extáze, nadchla hudebně vnímavé obecenstvo. Velmi milé vystoupení.

Michal Kratochvíl: chuffDRONE je rakouský kvintet prezentující se originálně znějícími vlastními kompozicemi a samozřejmě náramnou radost mi dělalo další z představení basklarinetu na festivalu, tentokráte v podání Lisy Hofmaninger. Nádherně vypadající otevřené piano během koncertu pořádně potrápil Jul, když zakrýval struny alobalem, tlumil je rukou nebo třeba rozezníval provázkem. Poradil si s tím bravurně, i když původně mělo být piano úplně jiné, takže to měl trošku ztížené. Ve skladbách chuffDRONE se neustále prolíná saxofon a basklarinet, k tomu si přidejte šťavnatý a dobře šlapající rytmický spodek, přitakávající piano a najednou se vám skladba rozvolní do improvizace a třeba svévolně utichne, aby se mohla rozvinout další vlna zvukové progrese. Spousta různých vlivů, nápaditá hra všech a krásný pospolu držící celek, to jsou hlavní devizy této originální kapely. Další překvapení, které se jistě vyplatí sledovat do budoucna!

Na vedlejší scéně v parku pod starým platanem následně vystoupil houslista Oskar Longyka se svým projektem καλός v rámci řízené série koncertů Mladí výzkumníci (Young Researchers), která je zaměřena na integraci mladých umělců do profesionální infrastruktury. Mladíci Oskar Longyka – violin; Jure Bergant – piano; Tobias Kochseder – bandoneon; Alberto Mastracci – viola (Slovenia, Austria, Italy) obohatili třetí festivalový večer vlastní skoro soudobou hudbou.

Michal Kratochvíl: Oskar Longyka prezentoval svůj projekt na pomezí vážné hudby a improvizace v pozoruhodné sestavě. Byla to působivě uhrančivá hudba plná tenze a vypjatých momentů.

Na hlavní scéně v parku jsme uvítali mladé slovinské trio Birds of Unknown ve složení Patricija Škof – vocals; Tibor Pernarčič – saxophone; Tilen Beigot – guitar, které se odmítá omezit na jeden žánr a vytváří originální skladby, v nichž se projevují různé vlivy, od jazzu a avantgardy přes soul a rhythm and blues až po world music a klasickou hudbu.

Michal Kratochvíl: Birds of unknown je slovinské trio, jehož výkon jsem neshledal jako dostatečně přesvědčivý. Místy unylé skladby mě nedovedly dostatečně excitovat a vyvolat nějaký hlubší zájem. Občas se povedl vydařený souzvuk všech 3 nástrojů, který zafungoval na výbornou, zvláště když Patricija nezpívala slova, ale scatovala. Milé bylo, že se prezentují vlastní hudbou.

Hlavní lákadlem třetího festivalového večera byla všestranná britská saxofonistka Chelsea Carmichael se svými spoluhráči Nikos Ziarkas – guitar; Arthur O’Hara – bass; Olly Sarkar – drums. Chelsea začala svoje vystoupení uhrančivým duetem s bubeníkem a pokračovala ještě intenzivněji díky Nikosovi, nespoutanému kytaristovi řeckého původu. Radost poslouchat, jak se hraje aktuálně JAZZ v Londýně.

Michal Kratochvíl: Chelsea Carmichael jsem poprvé živě viděl teprve nedávno v kapele úžasného Theona Crosse (reporty z koncertů v ČR), navíc právě spolu s kytaristou Nikosem. Snadno se tedy dalo vytušit, že půjde o vysoce energické vystoupení. Dramatický úvod obstaral Nikos s Chelsea v duu, aby nás naladili na tu smršť, která měla záhy přijít. Hrálo se z debutového The River Doesn’t Like Strangers a byl to nářez jako tuhle s Theonem. Takhle se teď hraje v Londýně, a ne nadarmo se o tamní scéně traduje, že je momentálně možná tou nejvíc vzrušující na světě. Kapela pořád tlačí a ani na moment nenechá vydechnout. A tak to mám rád!

Předposlední páteční vystoupení v Klubu v 5. patře Cankarjeva domu přineslo vysoce avantgardní Miha Gantar Quartet ve složení Miha Gantar – piano; Axel Dörner – trumpet: Gerry Hemingway – drums; Christian Lillinger – drums (Slovenia, Germany, USA). V neobvyklém nástrojovém obsazení a v sestavě se třemi velkými mistry svých nástrojů představil Miha svoji vysoce nabitou hudbu pro kvarteto, která vycházela z tradic modernismu a současného zvukového umění. Výsledkem byla kolektivní souhra, překračující generační rozdíly a vlivy.

Michal Kratochvíl: A čeho jsme byli svědky, když jsme výtahem vyjeli až do horního patra Cankarjeva domu do tamního CD klubu, to nelze slovy ani popsat. Miha Gantar Quartet tam rozjížděl experimentální free jazzovou show, na kterou budu dlouho vzpomínat. Prvních snad 10 minut jsem byl v šoku, protože po Chelsea to byla hodně nesrozumitelná muzika, ale pak to najednou začalo fungovat a já se mohl zbláznit. Co předváděl Christian Lillinger na bicí, to jsem dlouho neviděl. Neuvěřitelný cit i pro ten nejjemnější úder a vizuálně nesmírně atraktivní projev (jako by paličkami maloval ve vzduchu) mě zanechaly beze slov. Intenzivní byl tento koncert i z hlediska hlasitosti, neboť oba bubeníci se do toho dovedli také náležitě opřít. Chvílemi námi zmítali jak bouře s vichřicí. Nesmírně intenzivní zážitek… Na další zřejmě opět free jazzový nářez nám již nezbyly síly po takto vydatném koncertním dni.