V LOUKOVĚ U MUZIKY bylo skvěle
Mihály Borbély

V LOUKOVĚ U MUZIKY bylo skvěle

Loukov, Dolní Město, poblíž Světlé nad Sázavou, 18.7.2020

Dokonale idylická krajina, starobylý kostelík, zrenovovaný statek, výborní muzikanti, vysoce přátelské až rodinné prostředí.

Z bývalé obce Loukov už zbyl jen majestátní kostel a pár starých statků roztroušených daleko od sebe na velikých loukách Českomoravské vysočiny. Na usedlosti Jana Hejtmánka u dvou malých rybníků, pár minut pochodu od kostela sv. Markéty, bylo centrum prvního ročníku neobvyklého festivalu V LOUKOVĚ U MUZIKY, pořádaném muzikantem Michalem Hrubým.

O zahájení se ve stodole statku postaral Zdeněk Závodný nápaditou saxofonovou improvizací s využitím bubínku a misky s vodou.

První koncert festivalu ve starobylém kostelíku sv. Markéty pozvolna rozjelo trio Anna Romanovská / Petr Tichý / Michal Hrubý. Následující skladba Přesně zřejmě už jasně ukázala plnou energii tria v nástrojovém složení housle/koto – basa – klarinet/basklarinet/píšťaly posílené o nenápadného, o to bravurnějšího saxofonistu Zdeňka Závodného. Kvartet rozdával energii na všechny strany.

Další skladby Potřebuju skřípat, Skladba č. 4, Skladba č. 5, …, Závěrečná skladba výborně naplnily záměr festivalu improvizované hudby. Klidné až tesknivé hudební plochy se střídaly s dynamickými improvizacemi. Velmi podařený zahajovací koncert.

Druhý koncert festivalu čekal natěšené publikum po procházce přes louku a posilnění v Hospodě ve chlívku zpět ve stodole statku. Jedinečné trio známých brněnských hudebníků, sestavené speciálně pro tento festival Pavel Zlámal & Peter Graham & Ivan Palacký předvedlo skoro hodinovou, souvislou, skupinovou avantgardní improvizaci. Její centrální osobou byl vynikající saxofonista Pavel Zlámal, kterého nápaditě doprovázel a často v hudebním dialogu s ním komunikoval pianista Peter Graham. Nenápadný Ivan Palacký podporoval a provokoval trio jako elektronický perkusista na nejspíš vlastnoručně sestavené, vysoce originální nástroje včetně pletacího stroje, stolního větráku, blikačky na kolo.

Krátký video sestřih pro představu, jak si všichni tři pánové na podiu pěkně rozuměli:

Třetí vystoupení festivalu přineslo opět v kostele sv. Markéty sólové, naprosto virtuózní improvizace irského houslisty Gartha Knoxe. První skladba Nine Fingers byla ukázkou dokonalé techniky a nápaditosti hry pizzicato oběma rukama na violu. Dalšími dvěma pětiminutovými skladbami na violu už i se smyčcem si získal všechny v zaplněném kostelíku. S velkým potěšením nám Garth Knox představil svůj druhý nástroj, violu d´amore se čtrnácti strunami, z nichž se hraje jen na horních sedm strun, spodních sedm se díky rezonancím horních strun stará o sladký a vřelý zvuk. Ve variaci na folklórní téma ze 12. století a taneční téma ze 14. století okouzlil všechny přítomné nástrojem lásky.

Vrcholem jeho skvělého vystoupení byl Quartet for one musician o čtyřech částech: sólo, duo, trio a kompletní smyčcový kvartet. Tradiční anglická balada Scarborough Fair v naprosto osobitém podání virtuózního violisty byla dokonalým, uklidňujícím přídavkem.

Čtvrté, poslední hudební, festivalové sousto přineslo zpět ve stodole maďarské Mihály Borbély Polygon Trio. Cimbalista Lukácz Miklós začal první, maďarským folklórem inspirovanou skladbu velmi zhurta, přidal se bubeník Dés András a nakonec vedoucí tria, znamenitý saxofonista Mihály Borbély, aby přeplněné stodole ukázali, jak intenzivní energii budeme moct absorbovat na závěr festivalu. Druhá skladba, snad čtyřicetiminutová kompozice výborně naplnila záměr festivalu improvizované hudby. Melodické, tesknivé pasáže se střídaly se strhujícími částmi, plnými skvělých sól nejen vedoucího saxofonisty, ale také obou perkusistů. Lukácz Miklós využíval totiž často svůj cimbál originálně spíš jako bicí nástroj. Balkánské motivy, maďarský čardáš inspirovaly trio k opakovaným živelným hudebním vlnám. Ani pomalé blues na závěr neuklidnilo nadšené publikum.

Vskutku vyvrcholení velmi podařeného festivalu!

Nedělní festivalový epilog, Pozdrav Slunci, plánovaný na 05:05 v podání třech saxofonistů Pavla Zlámala, Michala Hrubého a Zdeňka Závodného, jsem už bohužel nemohl vyslechnout.