Vilém Spilka Quartet v Letovicích: Od Podvodu k Tomovi
Petr Švancara

Vilém Spilka Quartet v Letovicích: Od Podvodu k Tomovi

Letošní jazzovou nadílku v Letovicích, kterou pod hlavičkou tamního Městského kulturního střediska a za podpory Nadace města Letovice organizuje parta jazzových nadšenců okolo Erika Winklera, zahájil 7. února (jako již tradičně v sále ZUŠ) VILÉM SPILKA QUARTET. Zazněl repertoár z posledních dvou alb souboru, včetně „Čekání na Toma“, jež je nyní nominováno na cenu Anděl jako nejlepší jazzové album loňského roku. A po zásluze…

Koncert sílu alba na téma dětského autismu potvrdil naplno. Navíc střídání skladeb s vážnou tématikou, byť sycených obrovskou empatií, údivem a nadějí, s instrumentálními coververzemi písní Jana Nedvěda z desky „Podvod“ (2016) považuju za nosné a umocňující obě polohy kvarteta natolik, že celkový dojem je emočně, výrazově vyrovnaný. A zároveň jsem si uvědomil Nedvědovu melodickou genialitu a Spilkův aranžérský um. A v případě vlastních kompozic jazzového kytaristy cítím navíc trvalou opravdovost obsahu.

Koncert otevřela titulní skladba Čekání na Toma, v níž kvarteto obrábělo jímavou melodii za tvrzení tepající rytmiky a sóla sopránsaxu Radka Zapadla, postupně houstnoucího a nabývajícího intenzity až k dravosti. Během vystoupení jsem si ostatně čím dál s větším přesvědčením uvědomoval, že tento saxofonista má podobné myšlení a emoční nasazení v improvizacích jako bájný John Coltrane. V následující „Halí belí“ muzikanti vytvářeli až hmatatelné napětí mezi názvuky rozverné lidové písně a autistickým, ostře kontrastním viděním světa. Vypjatost i naděje zněla v předělávce brontosauřího hitu „Na kameni na kámen“, v níž exceloval Zapadlo s altkou. Doposud zůstával lídr kvarteta v pozadí, kdy umně protkával materii vybroušenými akordy a riffy, ale v „Růži z papíru“ odstartoval strhující sólovou jízdu. Tu ještě korunovala sopránka, jež pouze zdánlivě zabloudila až k Summertime. Spilkovo kvarteto hrálo na plné pecky až do posledního tónu každé skladby, celého letovického koncertu, včetně přídavku vytleskaného ovacemi ve stoje. „Devět koťat“ bylo plné proměnlivé dynamiky a napětí, s nádhernou melodií rozcupovanou bezmála free-jazzovým saxofonovým chorusem a jazz-rockovým kytarovým sólem. V „Podvodu“ exceloval v roli sólisty také kontrabasista Vlastimil Trllo. V „Tuláckém ránu“ se Spilka se svojí kytarou zatoulal až do dalekého, prosluněného hispánského světa. „Rozhovor“ se vedl v téměř renesančním duchu, umocněném melodickým kontrabasovým sólem a ústícím v souboj saxofonu a bicích (Martin Kleibl). V „Jaromíru Hendersonovi“ vzdali protagonisté poctu vůdčímu duchu tuzemského jazzového dění Jaromíru Honzákovi a legendárnímu americkému saxofonistovi Joe Hendersonovi. „Krámky“ zprvu zněly jarmarečně, ovšem postupně je válcoval drtivý tlak proměněný v závěrečný rockový nářez. Jako přídavek zazněla parafráze na masarykovskou lidovku „Ach dcerko, dcerko“.

Nyní nezbývá nic jiného, než se dočkat dalšího skvostného koncertu, kdy 27.března do Letovic dorazí Libor Šmoldas NYC Trio, tedy náš kytarista již světového věhlasu s hvězdnou americkou rytmikou, Adamem Nussbaumem a Jay Andersonem. A do té doby bude v hlavě klokotat vskutku sugestivní hudba Spilkova kvarteta…

(autor fotoreportu: Petr Švancara)