Joe Lovano Tapestry trio - Conservatori Liceu, Voll Damm Barcelona Jazz Festival, 12.11. 2019
©LORENZODUASO

Joe Lovano Tapestry trio – Conservatori Liceu, Voll Damm Barcelona Jazz Festival, 12.11. 2019

Další z koncertů, který sliboval hudební orgie, obzvláště pro fanoušky ECM. Joe Lovano konečně vydal své první album pro tento label jako frontman, což také definuje zvuk tohoto tria. Sám ho pojmenoval Trio Tapestry a říká o něm, že trio zní jako orchestr.

Krásné a moderní dřevem obložené auditorium místní konzervatoře bylo vhodným místem pro toto exkluzivní setkání. V publiku bylo mnoho studentů, pro které (a nejen je) jsou během festivalu připraveny master classes s mnoha hvězdami festivalu. V publiku bylo také mnoho hudebníků, kteří jsou osobnostmi na zdejší scéně a kteří také učí na konzervatoři. Namátkou to byli třeba Jaume Llombart, Bill McHenry (který již několik let žije mezi Barcelonou a New Yorkem), nebo Gonzalo del Val, kterého jsem zhruba před půl rokem viděl v jednom místním baru v triu s Rostislavem Frašem.

Vraťme se však zpět ke koncertu Joe Lovana, který sdílel pódium s Marilyn Crispell a Carmen Castaldim. Údajně přijeli rovnou ze Švýcarska, kde nahrávali další album, takže se máme na co těšit, což dokázal nový kousek West of the Moon, kterým koncert započali. Je až překvapivé, jak se jim v tomto minimalistickém formátu daří vytvářet zvukové plochy a krajiny, které často mají až meditativní nádech. Nejedná se o hudbu, u které si budete podupávat do rytmu, ale přesto vás zcela pohltí. Často se zdá, že si každý hraje sám za sebe, pak se však najednou potkají, vzájemně prolnou a nechají skladbu vygradovat. Vše to dohromady funguje naprosto báječně.

Dále zazněly například skladby Tarassa, Seed of Change nebo Rare Beauty. V jedné ze skladeb Joe začal hrou na malé gongy, kterou posléze doplnil saxofonem. Takto byl sám schopen vytvořit další ze zvukových tapisérií a poskytl tak okouzlující úvod k další éterické skladbě. Nádherná komorní a minimalistická hudba rozezněla auditorium. Pianistka Marilyn Crispell často hrála ve stylu klasické hudby, což ke zvuku a pojetí tria dokonale sedělo.

Interakce mezi hudebníky byla velmi inspirativní a jejich komunikace na pódiu přinášela energii, na kterou se publikum zdárně naladilo a užívalo si tuto lahůdku pro skutečné fajnšmekry. Jako přídavek zazněla Dream on That a báječný hudební večer byl u konce.

Foto: ©LORENZODUASO