Reportáž z hor, kde dávají dobrou noc vlci a jazzové hvězdy - 1.festivalový večer

Reportáž z hor, kde dávají dobrou noc vlci a jazzové hvězdy – 1.festivalový večer

Jazzový festival v Garaně zahájila ve čtvrtek večer 11.července bez skrupulí jedna z největších hvězd, BILL FRISELL se svým BIG SUR SEXTETem. Evidentně byl natěšen, navíc začal s více než hodinovým zpožděním, jež způsobil prudký déšť, naštěstí na festivalu poslední. Ansámbl, který kytaristu obklopoval, byl tvořen se smyčcového kvarteta (Hank Roberts – cello, Eyving Kang – viola, Carrie Rodriguez a Jenny Scheinman – housle) a bubeníka Rudyho Roystona.

Představili velmi čerstvý hudební materiál, který živě premiérovali na loňském festivalu v Monterey a jehož albová podoba pod názvem „Big Sur“ vyšla na světlo světa teprve letos v červnu. Tento projekt na pomezí jazzu a vážné hudby je dedikován zesnulému Johnnymu Smithovi, ke kterému se Frisell hlásí jako ke svému učiteli, a který žil právě na řídce obydleném pobřeží Big Sur v Kalifornii. Frisellova „vymazlená“ kytara vytvářela se smyčcovými ostinaty, glissandy a téměř minimalistickými figurami i v dialozích s kvartetem náladu a´la Na větrné hůrce, nepřeslechnutelné byly motivy z lidové hudby např. Skotska, Irska a Skalistých hor. Bubeník hrál sice zcela svobodně, chvílemi dosti eruptivně, ale přesto kongeniálně. Úžasná práce celého sexteta s dynamikou a barvami vyvrcholila až v hypnotickou psychedelii, rockový drajv nebo chorálně-funerální zvuk a´la Gorecki! První standing ovation. Zjišťuju, že rumunské posluchačstvo je super!

Nebyl čas na vzpamatování. Nastoupila hlavní festivalová hvězda a také oslavenec CHARLES LLOYD! Ano, z Woodstocku až do Garany, abych citoval moderátora Floriana Lungu, tak dlouhou cestu urazila letos 75-ti letá jazzová legenda! Když mu „otec festivalu“ Marius Giura gratuloval a předával dar v podobě pamětního listu a Lloydova portrétu, jenž namalovala známá německá malířka Elisabeth Lili Ochsenfeld, usazená v Garaně (ta mi na téma geneze takového uměleckého počinu, mimochodem velmi unikátního, poskytla rozhovor, který se na jazzportu objeví v brzké době), tisícovky posluchačů jako jeden člověk povstaly a zazpívaly Happy Birthday…Přiznám se bez uzardění, že jsem měl v očích hodně horké slzy! Lloyd se představil v triu pod názvem SANGAM, tudíž v sestavě, v jaké natočil roku 2006 stejnojmenné album: s bubeníkem Ericem Harlandem a fenomenálním perkusistou Zakirem Hussainem. Už odpolední zvukovou zkoušku pojali jako meditaci a onen duchovní náboj získával postupem času na síle a hutnosti. A také třaskavosti. Obávám se, že nejsem schopen pouhými slovy byť jen přiblížit onu magickou krásu večera s hudbou Lloydova tria! Přesvědčil jsem se ale, že takový Trilok Gurtu by měl Hussainovi dělat nosiče, že se dá na bicí hrát až s povznášejícím, ba omamným účinkem, a že cokoli vezme Lloyd do ruky či do úst, tak to se promění ve víno! Hrál nejen na klarinet, tenorsaxofon a různé flétny, ale také na piano či chřestil drobnými perkusemi v ozvučnici piana, dokonce usedl i za bicí soupravu! Nebylo divu, že jsme je dlouho nechtěli pustit z pódia. A vlastně tam zůstali už napořád…
Domácí ansámbl PREZENT, jenž se sestával hlavně z perkusí, zvládl svou přetěžkou roli na jedničku. Bubeník Mario Florescu a hráč na klávesové nástroje Radu Rotaru se obklopili vesměs studenty konzervatoře v Temešváru, z nichž někteří se ukázali být znamenitými hráči na marimbu a vibrafon, a to dokonce i sólově (Andrei Voica, Bojcsuk Vasile). Do temperamentního polyrytmického toku se vkrádaly nejvýrazněji prvky balkánského folklóru a latiny. Dokázali zahnat horský chlad, který se hlásil o slovo se stále větší razancí…

Ve stejném duchu pokračoval rumunsko-kubánský kvartet PETER SAROSI and AZARA, jenž tvořili vedle kapelníka pianisty a klávesisty ještě Joo Sebastyen s baskytarou, bubeník Lavrentiu Zmau a Gilberto Ortega Torres s perkusemi. Jejich latinou šmrncnutý fusion a straight-ahead jazz však ničím nepřekvapily a souboj s chladem bohužel prohrály.

Charles Lloyd však hřát nepřestal…

Fotogalerie: