„Nedávno v tuzemsku vyšlo album, a to vlastním nákladem, jež mne svojí energií a nekompromisností doslova zarazilo do křesla. Ale nebyla to tíha, naopak! Z té muziky šlehala radost a obrovské nasazení a jakási všeobjímající lehkost hudebního vyjádření, které nabíjelo…“ Takto jsem před časem přivítal album „Oxymoron“, jež natočil Free Art Sextet bubeníka a hýbatele alternativního hudebního dění v Blansku Radima Koláře. A před měsícem tato sestava (v pěti), tentokrát jako FREE ART, vydala dokonce dvojalbum s titulem „Garden of Delights“! A ani v tomto případě nemusím šetřit superlativy…
Nahrávka vznikla vloni 17.května, tedy den poté, co skončila první vlna zákazu hraní, na pozoruhodné zahradě fotografa Radka Tejkala ve Veselíčku při open-air vernisáži obrazů a šperků spřízněných výtvarníků, při vůni piva a bylin. „Příznačné, až symbolické bylo, že se na ten jeden den rozjasnilo a umoudřilo počasí, aby se zase v následujících dnech zatemnilo,“ napsal mi v komentáři k albu Radim Kolář. „Netušil jsem, že zahrada rozkoší Radka Tejkala může mít tak blízko k Zahradě pozemských rozkoší Hieronyma Bosche.“ Aktéry hudebních rozkoší jsou vedle lídra a bubeníka Koláře opět tenorsaxofonista Pavel Zlámal, pianista a klávesák Peter Graham, kytarista Jan Navrátil a baskytarista Rudolf Drozd. Oproti předchozí nahrávce chybí tedy zdvojení basové linky kontrabasem, což v podstatě umožnilo ještě více přitvrdit, ještě intenzivněji umocnit nekompromisnost hard bopu a free jazzu rockovou razancí.
Nahrávka v rozsahu dvojalba obsahuje pět rozměrnějších tracků, z nichž jeden je nadmíru rozměrný (více než dvaatřicetiminutový). V nich mohlo kvinteto naplno rozvést improvizační schopnosti a zálibu v častých proměnách dynamiky, struktury, výrazu a rytmu. A podalo skvostný výkon, neboť ta hudba obsahuje celou škálu emocí, tvarů, barev a v neposlední řadě unikátní naraci. Je škoda, že takový skvost má podobu pouze digitálního alba, i když i za to velký dík! Ale téhle muzice sluší fyzický nosič, neboť oslovuje více nedigitální generaci posluchačů, a navíc nejde o krátkodechou, natož pak klipovitou komerci. Jak mi Radim Kolář sdělil, současná pandemická situace mu nedovoluje nahrávku vydat jinak. „Máme natočeno cca 6 hodin hudby a zatím nevím, co s tím, než to zprostředkovat přes Youtube. Moje finanční rezervy jsou vyčerpány.“
„První dojem“ (15:58) je plný swingového, bopového a rockového tepu, vše se to tu mísí dohromady, včetně psychedelických varhan, ostré kytary, coltraneovského tenorsaxu, zároveň rozvolněnosti klavíru včetně hry na jeho struny. Zlámal užije také cirkulační dech, v tomto způsobu hry je mistrem nad mistry, kytarista posléze vzývá Hendrixe, takže hudební masa nabývá na jazz-rockové hutnosti. „Druhý dojem“ (20:59) se mimo obvyklých freejazzových či hardbopových postupů a sól vyznačuje africkými polyrytmy rozdivočelých bicích, astrálně znějícím el.pianem, scofieldovsky plnokrevnou, proměnlivou kytarou, a téměř rockovou psychedelií. „Třetí dojem“ (18:36) je baladický, zpočátku dokonce s websterovsky měkkým, ale sytým tenorem. Při postupném zahušťování a gradaci toku se balada změní ve strhující, proměnlivou jízdu, která se rozdrobí do jakéhosi přerývaného výdechu, aby se muzikanti posléze nadechli a pokračovali ruku v ruce s minimalismem. „Vodojem“ (32:22) se rozezvučí ostrými, intenzivními frázemi, také sóly, nechybí ani zvuk dřevného syntezátoru. Po smršti dojde zhruba v půli k rozvolnění, kdy zavtipkuje melodika, piano se pustí na výlet do neznáma, rytmika působí rozvrkočeně; po sóle elektronicky rozbujelé melodiky (nebo to jsou klávesy?) evokující davisovskou trubku se vše přehoupne do skvostně šlapajícího hard bopu ústícího do freejazzové gradace a odtud do jazz-rocku. Aby nakonec „Ve stínu pípy“ kapela ještě pořádně zaburácela zvukovou intenzitou rozrýpanou elektronickými záseky, než zavládne melodičnost, již ale ještě naruší vypjatější saxofonové sólo, než definitivně zvítězí lahodné barvy a chutě…
Tuto obdivuhodnou nahrávku lze streamovat zde.