Pozoruhodný česko-švédsko-slovenský projekt dali dohromady trumpetista a křídlovkář Jiří Kotača a švédský kytarista Alf Carlsson. Vznikl tak ALF CARLSSON/JIŘÍ KOTAČA QUARTET, jenž díky labelu Amplión Records vydal 14.listopadu debutové album „Journeys“…
Jiřího Kotaču a Alfa Carlssona spojilo studium v nizozemském Rotterdamu. Půl roku po návratu obou muzikantů do svých vlastí navštívil Švéd svého přítele v Čechách, a nakonec se z návštěvy vyloupla krátká koncertní šňůra a posléze regulérní kapela. Ta funguje již třetím rokem, přičemž odehrála přes padesátku vystoupení na jazzových festivalech a klubech ve Švédsku, Slovensku a České republice. Kvarteto tvoří ještě dva Slováci, bubeník Kristián Kuruc a kontrabasista Peter Korman, o nichž jsem psal již v souvislosti s letošním výtečném Kormanovým projektem „Root System“.
Album obsahuje sedm kompozic, vesměs autorských. Nechybí ovšem ani Carlssonovy adaptace švédských lidových písní. Moderní jazz je v hudbě kvarteta ovšem sycen nejen lyrikou skandinávské hudby, ale také moravským a slovenským folklórem. A činí tak s fantazií a umem hvězdného kolektivu těch nejlepších kuchařů zaměřených na zážitkovou hudební gastronomii!
Všechny skladby jsou opřeny o výraznou melodii, vynikající rytmiku, tvárný výraz a práci s dynamikou, přičemž sólové chorusy obou lídrů jsou jednoduše lahůdkové. Což je naplno patrné již v úvodní titulovce. Tady navíc exeluje ještě kontrabasista, a to ve hře smyčcem, což Korman umí jako málokdo. Dvě kontrastní tváře má následující „Lake 3700 Feet Under“; zprvu s hutnou rytmikou a vyostřenou kytarou, posléze střídavá baladičnost s gradací, kde vládne Kotača. Osmiminutová „Namida“ představuje tu nejúžasnější tvář kvarteta. Zprvu jímavá, ponorná, až meditativní, ptačím hlasem ozvláštněná plocha pozvolna bobtná, vzdouvá se, praská, z trubky stříkají emoce, rytmika vybuchuje (hlavně bicí), nastoupí až jazz-rockově hutná kytara, posléze zjemní do typicky jazzových sazeb a ozve se trubka, jejíž zvuk je zasliněn emocemi podobně, jako to činí Verneri Pohjola. Ta nechybí ani ve švédské lidovce „Gånglåt från Älvdalen“, mimochodem nejrozměrnější kompozici alba (8:21); v silně folklórním duchu se v sólových partech činí bopově svižná kytara a kontrabas. Kvarteto nenechá posluchače ani nadále vydechnout; mistrně vystavěná balada „Ephemeral“ nabírá obrátky díky geniálně vystavěným a patřičně zdrsňujícím sólům trumpetisty a kytaristy. „Uummannaq traditional Music for Lovers“ je naopak roztančená paráda (snad aby zahřála ony grónské milence), z níž vykvétají strhující sóla kontrabasu a kytary. Finále alba je ve znamení živoucího hard-bopu, instrumentálně navýsost vyšperkovaného…
Není co řešit. Za sto!
(Autor úvodní fotografie: Petr Janáček)
