První dny na Jihočeském JazzFestu

Reporty

Kulturní dům Slavie, České Budějovice, středa 22. července 2026

Středeční večer Jihočeského jazzového festivalu zahájil v nově zrekonstruovaném KD Slavie Jiří Grauer a svěřil se svou vizí pro budoucnost festivalu. Prostor je to opravdu překrásný a nezbývá než doufat, že se vizi celoročního cyklu – po vzoru třeba brněnského JAZZFESTBRNO – podaří postupně naplnit. V Budějovicích je snaha vidět a v roce 2028 se dokonce stanou Evropským městem kultury.

Vesper – latinský výraz pro soumrak i večerní modlitbu – je přesně tou symbolikou, která inspirovala klavíristu Daniela Bulatkina k sestavení tohoto výjimečného ansámblu. Projekt se na pódiu představil v mezinárodní sestavě Daniel Bulatkin (klavír), David Dorůžka (kytara), Yann Phayphet (kontrabas) a Marc Michel (bicí). Cíl vytvořit duchovní, kontemplativní zážitek na pomezí křehkých textur a nespoutané katarze byl v jejich podání patrný od prvního tónu.

Nové album představili hned v úvodu věcí Early Blues I Listen To, kde dostal obrovský prostor pro svá typicky rozmáchlá sóla kytarista David Dorůžka. Jako druhá zazněla slavná 500 Miles High od Return to Forever – Dan si tím chtěl připomenout koncert před pěti lety, kdy v Budějovicích hrál repertoár Chicka Corey. Tady pustil svou rychlou pravačku na klavíru pořádně na špacír a David předvedl o něco melodičtější dlouhé sólo. Na své si přišel i Marc a poté následovala Davidova autorská úprava skladby Eugene od Sufjana Stevense, kde kytara vedla celý song svým krásným zpěvným motivem. Původně baladická Close Enough for Love odstartovala jemným pianovým úvodem, aby se následně vyvinula v poměrně divokou jízdu s několika gradacemi. A jelikož bluesem začali, tak s ním skrze Dorůžkovu kompozici Els Gats i skončili.

Po krátké pauze na přestavbu měli pódium ovládnout The Bad Plus, kteří do Českých Budějovic zavítali v rámci svého rozlučkového „Farewell tour“. Od ikonického pianového tria se před několika lety přetvořili v kvartet v sestavě Reid Anderson (kontrabas), Dave King (bicí), Ben Monder (kytara) a Chris Speed (tenorsaxofon, klarinet). Tahle kapela více než dvě dekády určovala směr na pomezí moderního jazzu a alternativy, takže očekávání a natěšení byly možná až moc velké.

Zvukově to nebylo špatné, i když k dokonalosti mi rozhodně pár detailů chybělo – při razantnější hře bicí trochu moc vyčnívaly, především činely mi občas trhaly uši a nevím, jak to vyjádřit, prostě jakoby se ten zvuk “nepojil”. A z mého pohledu vystoupení chyběla větší energie; výkon muzikantů působil spíše zahloubaně a prostě jsem se do toho nemohl dostat a měl jsem pocit, že ani oni ne. V minulosti jsem je zažil několikrát a vždy mě to bavilo mnohem víc!

Vystoupení započali skladbou Casa Ben, kde si Chris Speed vzal do parády klarinet. Následovaly Reidovy autorské skladby French Horns a Carrier. Your Lady od Johna Coltranea uvedlo kytarové intro Bena Mondera. Ani v Grid/Ocean se stále nedařilo nahodit řemen, to se povedlo až v Anthem for the Earnest od Davea Kinga, kdy se konečně dostali trochu do tlaku.

Salvages Reid započal basovým sólem, načež vzal Dave King metličky a celý kvartet rozvíjel pulzující skladbu. Následující sólo Dave odehrál paličkami a sál pořádně rozrezonoval. Následovala Tyrone’s Flamingo a před povinným přídavkem ještě Dandy. Po návratu na pódium odpálili Cupcakes 1 od Chrise Speeda – správnou vypalovačku na závěr, která trochu pozvedla energii večera, ale i tak pro mě koncert zůstal za očekáváním.

U Rabenštejnské věže, České Budějovice, čtvrtek 23. července 2026

Michal K.: Ve čtvrtek nám u Rabenštejnské věže mile a příjemně zahráli Fanfán Tulipán, pohybující se na pomezí jazzu, funku, filmové hudby, šansonu a alternativní hudby. Eliška Vidomus má slušnou vyřídilku a skladby uvádí s takovým entuziazmem, že vás do nich prostě taky vtáhne.

Michal S.: Čtvrteční festivalový program musel být přeorganizován vinou nemoci Ládi Faktora, jeho nový fusion band zahraje v krásné Zátkově vile doufejme na příštím ročníku. U Rabenštejnské věže nás přesto dostatečně pobavil Fanfán Tulipán, pražský kvintet Elišky Vidomus ve složení Šimon Hajdovský – bicí, Martin Gerla – basová kytara, Petr Svoboda – klávesy, Vojta Polej – saxofony a Eliška Vidomus – zpěv a melodica. Originální skladby plné poezie a výborných jazzových výstupů doporučuji poslechnout ve videoukázce.

Sokolský ostrov, U Zelené ratolesti, České Budějovice, pátek 24. července 2026

Michal K.: Vystoupení Petry Vlkové & Sonic Playground nebudu nikterak rozsáhle komentovat, neboť mě bohužel vůbec nezaujalo a raději jsem obdivoval příjemné prostředí Sokolského ostrova. Inu, podívejte se sami na videoukázku…

Michal S.: Podvečerní jazzové muzicírování zpěvačky Petry Vlkové doprovázené zkušeným kytaristou Liborem Šmoldasem a klávesistou Mikulášem Pokorným bylo pro mne příjemné obohacení pátečního úmorného tropického dne nedaleko Sokoláku. Užili jsme si nejen originální zpěv Petry, ale také nápadité improvizace Libora a Mikuláše ve všeobecně známých standardech i vlastních skladbách. Doporučuji videoukázku pro jasnější představu

Michal K.: Totéž bohužel musím říci i o následujícím výstupu kapely Dobranotsch U Zelené ratolesti. Klezmer, navíc šmrncnutý balkánem a bůhvíčím ještě, mi prostě nijak nevoní. Ale pořadatelé festivalu mají rádi rozmanitost a i tato lidová zábava se setkala s úspěchem, o čemž nepochybně svědčí zaplněné nádvoří… My jsme se ale už nemohli dočkat sobotního vyvrcholení festivalu na Piaristickém náměstí!

Michal S.: Každý hudební festival by měl být dostatečně pestrý, aby přilákal fanoušky jednotlivých stylů i zvědavé diváky na nové hudební zážitky. Klezmer na Jihočeském JazzFestu doposud nebyl, proto tuto stylovou mezeru zcela dostatečně vyplnil na závěr pátečního programu berlínský ansámbl Dobranotsch ve složení Mitia Khramtsov – housle, zpěv; Ilya Gindin – klarinet, alt sax; Zheka Lizin – buben, perkuse; Germina Gordienko – cimbál; Ilya Shneyveys – akordeon, flétna a Jack Butler – tuba. Zábavná sestava východoevropských muzikantů zaujala početné publikum kombinací židovských, ruských, moldavských a balkánských písní, které sváděly k hromadnému tanci, což se podařilo i na nádvoří U zelené ratolesti.