Sobotní jazzové hody na statku Paula Zaunera začaly už v poledne na Open Air Bühne na sluncem prozářené louce velmi povedeným vystoupením amerického multiinstrumentalisty Scotta Robinsona doprovázeného precizně triem maďarského pianisty Matyase Barthy (Danny Ziemann – basa, Christian Salfellner – bicí). Scott hrál svoje skladby i známé jazzové standardy velmi citlivě, jemně bez zbytečné exhibice na řadu nástrojů od tenor saxofonu přes klarinet a trubku až po tárogató, dřevěný dechový nástroj používaný při interpretaci lidové hudby v Maďarsku. Obzvlášť působivá byla jeho vzpomínka na Sidney Becheta, viz video ukázka. Skvělý úvod druhého festivalového dne!
Druhé sobotní vystoupení na hlavní scéně patřilo nevídanému duu, americký avantgardní gospelový zpěvák Dean Bowman doprovázený zkušeným rakouským pianistou Rolandem Guggenbichlerem zaujal od první písně svým „hřmotným barytonem a srdceryvným falzetem“. Originálně aranžované gospely, spirituály a americké lidové s energickým klavírním doprovodem snadno roztleskaly zaplněnou louku vděčných diváků. Výborná ukázka jazzových kořenů.
Před dalším pestrým programem na hlavní scéně jsme mohli ve stínu stodoly obdivovat krásný hlas a půvab zpěvačky Bamlak Werner. Ve skupině mladých muzikantů z Vídeňské univerzity hudby nazvané „Un:known Tales“ vedené bas kytaristkou Kathi Angerer spolu s klavíristou Fabianem Janíčkem a bubeníkem Lukasem Seberem představili zajímavý program plný jazzu, R’n’B, funku a neo-soulu.
Neotřelá hudební témata a rytmy, připomínající Waka Jawaka Franka Zappy a geniální skladby Theloniouse Monka nás během vystoupení kvintetu Hanse Kollera přivedly k přemýšlení o hloubce jeho hudby. Skvělý sax John O’Gallaghera, vyspělé trombóny 12-letého syna Louise Kollera vyzdobily perfektní koncert. Víc než milé překvapení!
Další nevídaná sestava The Face of God kombinovala zpěvy ze sardinského duchovního repertoáru s hudbou, kterou nizozemský violoncellista Ernst Reijseger složil jako soundtrack k některým filmům Wernera Herzoga. Na jedné straně Reijsegerova virtuozita, která překvapuje mistrovskou technikou a schopností proměnit i zvukové experimenty v poezii, na straně druhé harmonické prolínání sardinského tradičního zpěvu v podání Cuncordu e Tenore de Orosei, čtyř zpěváků ze Sardinie. Výrazové kontrasty mezi jazzem, avantgardou a duchovní hudbou etnického původu nadchly publikum vděčné za podobné experimenty na INNtöne, viz video ukázka níže.
Trojice B3+ spojující jedinečnou nástrojovou kombinaci basový trombon, lesní roh a trubka rozšířila naše hudební obzory i většiny diváků. Američané John Clark na lesní roh a Dave Taylor na trombón spolu s rakouským trumpetistou Franzem Hacklem spustili směs a otevřený dialog improvizovaných a komponovaných pasáží, který ignoroval jakékoli předem dané hranice. Skvělá souhra a společné hudební cítění povýšilo toto vzrušující hudební dobrodružství na nezapomenutelný zážitek.
Jak bývá na INNtöne zvykem, poslední sobotní koncert byl plný funku. POWERHOUSE BAND vedli vysoce energický zpěvák Blair Clark a zkušený saxofonista Danny Lerman spolu s německým pianistou Uli Geissendoerferem. Hlučnou taneční show jsme pozorovali raději od svých dvou stanů. Muzikanti vyhrávali svoje jednotvárné skladby až se louky a lesy okolo zelenaly.
Štítky