Festival Dobršská brána 2025, Dobrš, pátek 15. srpna 2025
Program devátého ročníku festivalu Dobršská brána, zaměřeného tentokrát na kontrabas, sliboval řadu nových hudebních zážitků díky nezvyklým sestavám hudebních nástrojů k dominantní base. Festival zahájili tradičně moderátorka Michaela Ditrichová a ředitel festivalu Ivo Kraml v dobršském kostelíku Zvěstování Panny Marie.
První vystoupení letošní Dobršské brány v překrásně nasvětleném kostelíku rozehrál rakouský basista Peter Herbert. Jeho sólové improvizace zaujaly nejen zcela bravurní technikou, ale zejména jeho vydařenou snahou používat na svém kontrabasu různé nezvyklé prostředky, jako třeba závitovovou tyč nebo dřevěné tyčky, které zaplétal mezi struny a rozšiřuje zvuk o další perkusivní linku. Velmi zajímavý, až odvážný úvod festivalu, který sklidil zasloužený úspěch.
Michal Kratochvíl:
Peter Herbert nám zahrál převážně z alba Naked bass II a během koncertu nám předvedl celou řadu rozšířených technik hraní, bez použití krabiček a efektů. Zmiňoval, jak je v kontaktu s ostatními inovátory hry na kontrabas a jak si toto napojení užívá. Vrcholným číslem bylo využití tyčky na záclony, kterou strkal mezi struny a nechával ji vibrovat, mlátit o tělo kontrabasu a nebo když používal hůlky na jídlo. Na závěrečnou skaldbu věnovanou Charlesovi Mingusovi si přeladil basu nahoru, čímž se úplně prozářila, jako světla v nádherném dobršském kostelíku. Povedený výstup!
Na druhý koncert pátečního programu jsme prošli dobršskou bránou k zámku, kde nás na hlavním festivalovém pódiu čekalo polské Marcin Oleś Trio. Bratři Oleśovi, Marcin na basu a Bartolomej na bicí, si přizvali do projektu KOPTYCUS flétnistu Dominika Strycharského. Zdrojem inspirace pro tento projekt byla hudba Koptů – jedné z nejstarších křesťanských komunit na světě. V dojemném, velmi pozvolném, možná trochu dlouhém úvodu koncertu dominovala Dominikova zobcová flétna spolu s Marcinovou basou. Postupně se jejich hudba zahušťovala až opakovaně díky energickému bubeníkovi Bartolomejovi vygradovala do fortissima. Velmi povedené obohacení letošního festivalu.
Michal Kratochvíl:
Marcin Oleś trio přijeli do Dobrše prezentovat projekt Koptycus. Jak již zmiňuje Michal výše, zdrojem inspirace hudebníků byla v tomto projektu hudba Koptů. Díky staletím izolace a poněkud stranou si vyvinuli a dodnes zachovali svůj původní hudební jazyk, pocházející z předkřesťanských dob, asimilující řecké, židovské a o něco později i muslimské akcenty. Projekt vznikl na pozvání festivalu ve Varšave a tato nesmírně intimní hudba a geniální zvuk zahalila Dobrš do meditativního a mystického hávu. Radost poslouchat! Škoda jen, že vystoupení narušila dešťová přeháňka, která obecenstvo rozehnala pod přítomné švestky či vlastní deštníky. Naštěstí netrvala příliš dlouho a narušenou intimitu se záhy podařilo obnovit.
Třetí číslo programu, opět sólo na kontrabas, naplánovali organizátoři znovu do prozářeného a natěšenými fanoušky přeplněného kostelíku, kde nás jeden z nejlepších norských basistů Mats Eilertsen zavedl do svých soustředěných improvizací z projektu „1“. Podobně jako Peter Herbert v úvodu zkoumal Mats během svého vystoupení nejrůznější možnosti basových zvuků včetně jemných elektronických efektů.
Michal Kratochvíl:
Mats Eilertsen sólo v kostele předvedl, jak tklivě a dojemně dovede hrát smyčcem i prsty. Svůj výstup podbarvoval efekty a využíval i looper. Dopřál nám samozřejmě také rozšířené techniky a z kontrabasu vyluzoval zvuky jako vrzání dveří, hrál na kobylku atd. Zasněné, melancholické a pohroužené vystoupení…
Poslední páteční vystoupení deváté Dobršské brány vyvrcholilo koncertem srbského tria NenadaVasiliče. Velezkušený basista Nenad jasně vedl svými dominantními rytmy nejen výborného akordeonistu Marka Zivadinoviče, ale i frenetického saxofonistu Romeda Hopfgartnera. Balkánské motivy rozvedené jazzovými prostředky do nápadité, dynamické a zcela srozumitelné hudby nadchly početné publikum. Snad video ukázka se závěrečnou Seven Blues od 10:15 dostatečně přiblíží tento skvělý hudební zážitek, který byl jasným vrcholem prvního dne festivalu.
Michal Kratochvíl:
Nenad Vasilič trio to nebrali nijak zhurta, ale hezky procítěně, až by se chtělo říct, že úvod vystoupení byl poněkud ospalý. Další skladba začala také velmi jemně a pak najednou vyvstaly sólové erupce, které energii tria značně nakoply. Nenad se svěřil, že mají spoustu skladeb, které by mohli hrát a bez nadsázky se pochlubil, že se pokouší posouvat hru na kontrabas již spoustu let. A daří se mu to. Příjemné vystoupení, které nijak netlačilo na pilu, jak jsme možná mnozí od balkánců očekávali, ale příjemně završilo první povedený den v Dobrši.
Štítky