Štěpánka Balcarová: O ztracené vodě
Vím z vlastní zkušenosti někdejšího prodejce hudby, že děti nelze podceňovat; mají mnohdy lepší vkus než jejich rodiče. Ti stále dokola onehdy žádali Dádu, ale já jim zarputile doporučoval Skoumala. Posléze mi chodili děkovat, že jejich děti na těch jeho písničkách doslova ujíždějí. A jsem navýsost přesvědčen, že by byly nadšené i z alba „O ztracené vodě“ jazzwomanky ŠTĚPÁNKY BALCAROVÉ. Vyšlo na značce Amplión Records.
Jde navíc o pravděpodobně první jazzové operní dílo pro děti; autoři Štěpánka Balcarová (hudba) a její manžel Zdeněk Havlíček (libreto) jej označují jako oper(k)a. „Chtěla jsem napsat hudbu, kterou si děti zamilují. Hudbu, která je sice určená pro ty nejmenší, ale není hloupá ani prvoplánová a neztratí nic na své umělecké kvalitě. Hudbu, která nenásilně spojuje dětský svět se světem soudobé moderní hudby. Troufám si říct, že se mi to povedlo!“ prohlásila skladatelka. A s nadšením konstatuju, že v tomto případě samochvála nesmrdí.
Tento projekt nosila Balcarová v hlavě již delší dobu. Libreto začalo vznikat před pěti lety, průběžně jej zhudebňovala a pak se téměř dva roky sháněly finanční prostředky k realizaci. Opera o zvířatech, kterým hamižné prase ukradlo vodu z lesa, měla premiéru 14. června 2023 v Broumově. Opera totiž vznikla pro vzdělávací a kulturní centrum Klášter Broumov, a to ve spolupráci s broumovskou ZUŠ. Tamtéž se odehrály následné reprízy. Scénografem a režisérem představení byl věhlasný divadelní mág Matěj Forman, kterého se Balcarové podařilo zlanařit. Opera zazněla posléze i na lodi Tajemství během festivalu Arena bratří Formanů a letos v březnu na festivalu Struny dětem v pražském divadle Minor.
„No a potom jsme upnuli síly k desce, protože nám přišlo, že broumovský dětský sbor nám odrůstá a odchází z Broumova. Takže jsme si říkali, že by bylo dobré to zaznamenat na nosiči, aby to dílko nevyprchalo,“ sdělila Balcarová. A považte, kdo všechno se na nahrávce podílel! Instrumentální složku mají na starosti Smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce, Marcel Bárta (klarinet, basklarinet), Robert Fischmann (flétny), Štěpán Přibyl (trubka), Vít Křišťan (el. piano), Jiří Slavík (kontrabas) a Kamil Slezák (bicí). Sólových vokálních partů se zhostili na výbornou Andrea Šulcová (žabka Rosnička), Barbora Mochowá (Stará moudrá Sova) a Martin Růža (Jelen). Mezi hlasy se obvzláště vyjímá Prase v podání Víta Křišťana; pro mne nečekané, ale o to chutnější. A výtečný je samozřejmě vypravěč Matěj Forman. Jeho konejšivý hlas nepostrádá sytost, ani dramatičnost; není vemlouvavý, jak se často k dětem hovořívá.
Celek je přirozeně hravý, košatý, zároveň patřičně dramatický, též nezanedbatelně poučný, didaktický. A zvukově bohatý, s mistrně odstíněnými náladami. Střídají se tu (i vzájemně mísí) prvky ragtimu, dechovky, jazzové barvy a´la Maria Schneider, straight-ahead jazz, vážná hudba, včetně té soudobé. Nechybí samozřejmě naturální zvuky, skvěle zahrané nástroji; ostatně závěrečné „Zvuky lesa“, bonusový track k usínání, je postaven pouze na těchto zvucích.
Instrumentální výkony nejsou nijak ochuzené, takže i dospělý jazzofil si tu přijde na své. Aranže těmto špičkovým instrumentalistům sice nedávají příliš prostoru k sólovým blýsknutím, ale ono podřízení se celku je na tom právě to nejsympatičtější. Občas se i tak vyloupnou výrazné party smyčců, znamenitě stylizovaná trubka, flétna, basklarinet, bicí.
Dětský sbor a zpěváci znějí šťavnatě, je jim perfektně rozumět; zvuk je vskutku výtečný (Rostislav Supa, Jakub Šafář – bravo!). Mezi zpěváky je ale jedno jméno, které mě obvzláště nadchlo; už tím, že jsem byl již před 13 lety užaslým svědkem jeho pěveckého zrání. Martin Růža. (Tehdy jsem sledoval jazzové dění v Hradci Králové a on byl nepřeslechnutelný.) Jeho Jelen je prostě impozantní!
Zaplaťbůh, že je tohle výjimečné dílo zvěčněno na CD. S dalšími pódiovými uvedeními se prozatím nepočítá. Opera by se musela nastudovat znovu, s novými dětmi, kteří ještě neodrostly. A na to by se musely opět sehnat finance. A ty se shánějí stále klopotněji. Věřím ale, že se časem dočkáme.
