JazzDock, 18. 10. 2025
Každý jazzman jednou stojí na křižovatce mezi inspirací a vlastní cestou. Pluto už ví, kam míří – a dělá to s lehkostí, kterou by jim mohli závidět i zkušení hráči.
Přiznám se hned na úvod – nechápu, že jsem o kapele Pluto neslyšela dřív, než mi o ní řekl sám kapelník Šimon Zitko. Tahle parta mladých hudebníků, vzniklá z řad studentů Konzervatoře Jaroslava Ježka, mě totiž během jednoho večera přesvědčila, že má našlápnuto mnohem dál než jen do klubového podzemí. Se studentskými kapelami mám obecně složitý vztah. Často v nich slyším buď přílišné opírání se o jazzové standardy a cizí zvuk, nebo naopak útěk do free jazzu a noise improvizací – což není nutně špatně, ale málokdy v tom cítím skutečnou autentičnost. Pluto ale stojí mimo tyto škatulky. Je to kapela, která hraje originály – a to v tom nejlepším slova smyslu.
Nejde jen o to, že nehrají jen covery. Každý z hudebníků přináší do celku vlastní hudební identitu, a výsledkem je zvuk, který je současný, promyšlený a přitom živelný. Pluto má jasno v tom, kam směřuje, a nebojí se hledat vlastní jazyk. Ačkoli je kapela stále na začátku, její potenciál je nezpochybnitelný. Pokud bych si měla vsadit na jednu mladou českou jazzovou formaci, která o sobě v příštích letech dá vědět i za hranicemi, byla by to právě tahle. Pluto navíc překvapuje šíří svého hudebního rejstříku. V autorských skladbách inspirovaných jazzovými velikány dokážou citlivě „připomenout“ jejich zvuk, aniž by ztratili vlastní tvář – což je v tuzemském kontextu vzácné.
Druhý set koncertu přinesl změnu nejen v dramaturgii, ale i ve vizuálním pojetí. Hudba se uvolnila, přibylo groovu i hravosti. Pauza mezi sety se tak proměnila v přirozený předěl, díky kterému měl posluchač pocit, že za jeden večer slyšel dvě různé, a přitom plně propojené kapely. Pluto jsou mladí, zvídaví a technicky vyspělí muzikanti, kteří už teď hrají s výrazem, jaký si jiné kapely budují roky. K „dokonalosti“ – pokud vůbec něco takového v hudbě existuje – je čeká ještě nějaká cesta, ale mají skvěle našlápnuto.
Autorka: Anna Černáková