Na značce Earshift Music vyšlo 25. července nové album australského písničkáře DANNYHO WIDDICOMBEHO, tentokrát ve spojení s jedním z nejvynalézavějších souborů ze země protinožců, jazzovým triem TRICHOTOMY. Novinka dostala přiléhavý titul „Iridescence“ (Hra duhovými barvami).
Zpěvák, skladatel a kytarista Danny Widdicombe žije v Brisbane. Tento eklektický hudebník vydává alba v žánru folku, blues, rocku, bluegrassu, country, jazzu a dokonce ambientu! Proslavil se ale především spoluprací se slovutnou bluegrassovou kapelou Wilson Pickers. Jako písničkář zpívá upřímným a životem unaveným hlasem, který přesahuje jeho věk (je mu 50) a snoubí se ideálně s jeho kytarovými schopnostmi. Jde také o člověka, který již třikrát přežil leukémii!
Jeho oduševnělé písničkářství se překvapivě naplno projevuje i ve fúzi s moderním jazzem tria Trichotomy. Jazzový zvuk klavírního tria, založeného v roce 1999 v Brisbane, je rozšířen o názvuky delikátních atmosférických prvků blízkých ambientu, avantgardního rocku, volné improvizace a soudobé vážné hudby. Skupina vydala dosud pět studiových alb a absolvovala turné ve Velké Británii, Japonsku, Francii, Německu, Číně, Jížní Americe a Kanadě. Spolupracovala s řadou umělců napříč žánry, včetně Froye Aagreho, Juliana Arguellese, Petera Knighta, komorních seskupení Topology, Collusion, Southern Cross Soloists a několika smyčcových kvartet. Trojice Sean Foran (piano, klávesy), John Parker (bicí, perkuse) a Samuel Vincent (elektrický kontrabas) nehráli s Widdicombem poprvé; jejich předchozí, první společné album „Between the Lines“ bylo vyhlášeno dokonce australským Jazzovým albem roku 2020!
Deset nových skladeb, z nichž dvě jsou instrumentálky, čerpá z ničím nepřikrášleného písničkářského výraziva, fusion jazzu, post-rockových textur, funku či soulu; ostatně nepřeslechnutelná je tu uvolněná duše šedesátých let. Widdicombe navíc hraje také na syntezátor a hostuje tu Luke Moller se smyčcovými nástroji. Proces studiového nahrávání byl spontánní, což posílilo kreativitu tvorby. Vše se odehrávalo po dobu čtyř dnů v muzeu Mona Art v Tasmánii a sejšny měly blízko k bezprostřednosti živého vystoupení. A na výsledku je to znát…
Jazzofil si samozřejmě nejvíc smlsne na dvojici instrumentálek. Titulní „Iridescence“ je sycena výrazně jazz-rockovou fúzí, s výraznou basovou hutností, zvukem el. piana a bezmála ambientními přívaly kytary a syntezátoru. „Shipping News“ (což je předposlední track) je rytmicky i dynamicky proměnlivý kus, s elektronickými plástvemi, syntezátorovým a kytarovým melodickým sólem, pohybující se mezi lyrickou pohodou a emotivní řízností.
Album otevírá folk-rockově hutná píseň „Ebb And Flow“, již změkčují lehké příznaky smyčců a kontrastně měkčí zpěv, opravdu unavený, ale nikoli unylý. V „Get Out of the City“ se mísí country-rock s emotivním soulem. „Stare Into the Sun“ chutná zdařilou směsí folku, country a rocku, okořeněnou jazzovým sólem na el. piano. V „It´ll Be Ok!“ rázuje funky rytmus s rockovým drajvem, zpěv je vypjatější, vznítí se sóla varhan a kytary. Folk-rocková paráda „Sunshine State of Mind“ evokuje skoro trojici Crosby, Stills & Nash (bez Younga, protože Widdicombe má zcela jiný hlas), nechybí zvonivá kytara, navíc je tu ale opět sólo el. piana. Narockovělá „Black Magic“, zahuštěná varhanní jíškou, patří k emotivnějším písním, opět se sóly el. piana a kytary, jež vytvářejí kontrast mezi jazzem a rockem. Country-rocková „Hypocrite“ je ochucena blues i jazzem. Album uzavírá „It´s Your Turn“, postavená na šťavnatých funky groovech, výrazně rytmické mezihře, jazzovém el. pianu a kontrastním, nafolkovělým zpěvem…
Všechno se to moc příjemně poslouchá, ale nic světoborného v tom nehledejte. Jsem přesvědčen, že se aktéři ani nepokoušeli o něco víc, než o normální písničky a srozumitelnou muziku. Takhle otevřená hudební náruč je bezpochyby sympatická a nikoho, ani toho nejzarytějšího intelektuála, nemůže urazit!
