Kapela slovenské zpěvačky, houslistky a skladatelky Niny Marinové (žijící ale nyní v Praze) NINA ROSA vydala 20. června vlastním nákladem druhé studiové album. Zove se příznačně „Joy“. Po třech letech tvůrčích cest, nahrávacích experimentů a inspirací z různých koutů světa se zrodila kolekce deseti písní (na CD i LP), jež překračuje hranice žánrů.
Novinkou tak „slovenská Amy Winehouse“ (díky hlasové a výrazové podobnosti, nikoli životními osudy) Nina Marinová navázala se svými spoluhráči Antonínem Dlapou (kytary, bass, bicí, perkuse) a Michalem Mihokem (akordeon, vibrafon, basový syntezátor) na výborný debut „Discover“.
„Inspirací bylo hodně – tou hlavní bylo naše cestování a pozorování, jak to v různých částech světa chodí. Každá skladba v sobě nese svůj vlastní příběh,“ říká autorka. „Například píseň My dear je o přátelství a vznikla u oceánu ve Španělsku, Ce midi zachycuje tajemnou atmosféru jednoho pařížského bytu, Sarten je inspirována středoamerickou lehkostí bytí. Naopak píseň Sabaku je inspirována zemí, kde jsme nikdy nebyli – vznikla z našeho okouzlení japonskou kulturou a jejími videohrami.“
Je pak i logické, že zpěvačka ve jménu autenticity, která je pro vyznění písní stěžejní, zpívá v různých jazycích. A to anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, japonsky a poprvé také slovensky. To ve vrcholu alba (dle mého názoru), písni „Čierne noci“, již inspirovala vzácná lidová technika prolamované textilie, tzv. ždiarska rantúchová vazba, spjatá s magičností svatebního rituálu. Nina tu hraje na klavír, jaksi ale posmutněle; poté zvítězí očividná naléhavost díky experimentálnímu zvuku, který houstne hutným, úderným rytmem.
Hudebně je album „Joy“ opravdu pestré a barevné. Dá se ale charakterizovat i jako setkávání s přáteli z různých koutů světa, kteří dokáží najít společnou řeč.
„Píseň Anna je o mojí kamarádce, se kterou jsme kdysi bydlely. Vždy jsem měla pocit, že když je doma, celý byt se raduje. V písni se zpívá o tom, jak se na ni těší i hrnečky v poličce a obrazy na stěně. Opravdu jsem měla pocit, že celý byt se rozzářil, když tam byla ona.“
Na albu hostuje šansonová zpěvačka Zdenka Trvalcová, která svým operním sopránem obohacuje písně „Ce Midi“, jež vyznívá jako neobyčejně dramatický šanson, a závěrečnou italskou parádu „Grande Finale“ sycenou radostí ze života a okouzlením světem vůkol; nefalšovaný soprán umocňuje triumfální finále! V druhém tracku „Sailing“, pulsujícím díky prvkům reaggee a dubu, hostují dechaři Jan Pospíšil (saxofon) a Štěpán Janoušek (trombon). A nutno zmínit také Vieru Marinovou, sestru Niny, filmovou skladatelku (např. letošní česko-slovenský film „Karavan“, kde spolupracovala s Aid Kidem) a zvukovou umělkyni, jež vytvořila speciální autentické zvukové krajiny, propojující jednotlivé písně do jednoho sevřeného celku.
Líbí se mi moc také titulní song „Joy“, který stojí na hutném rytmu a radostných houslích (Nina je vskutku skvělá houslistka!). „Sarten“ je rozverná, taneční svižnůstka vonící mořskou solí a kosmopolitním městským ruchem. „Nom“ je sice posmutnělá píseň, ale zvuk akustické kytary je tu pohlazením. „Sabaku“ je veselá, japonsky kloktavá a rozverná, v níž technický pokrok umožňuje přirozenou lidskou hravost…
… a naději!
