Na značce GleAM Records vyšlo 30. května nové album italského klavíristy a skladatele LORENZA BELLINIHO a jeho kvarteta s titulem „Source“. Na ploše „pouhých“ 32 minut se tu děje leccos zajímavého…
Lorenzo Bellini nyní žije ve Vídni. Jeho kompozice, silně ovlivněné newyorskými klavíristy Mulgrewem Millerem a Kennym Kirklandem, v sobě spojují harmonickou hloubku, melodickou průzračnost, gospelový nádech a názvuky klasické hudby. V roce 2021 vydal vlastním nákladem svoje první autorské album „Love Grain“. V témže roce absolvoval studium jazzové interpretace na Berklee College of Music v americkém Bostonu. V roce 2022 získal stipendium na Královské hudební akademii v Londýně, kde studoval jazzový klavír. Jako kapelník vede dvě kapely: londýnskou Cloudy Peaks a italské kvarteto, s nímž v roce 2023 získal 1. cenu v soutěži Music 4 the Next Generation v Trentu právě za skladbu „Source“, která dala titul aktuálnímu albu.
Spolu s autorem Bellinim v kvartetu hrají bývalí spolužáci z Bostonu: kytarista Luca De Toni, kontrabasista Matteo Padoin a bubeník Andrea Dionisi. Jejich hudba je prezentována jako melodicky energická fúze East Coast jazzu a moderního swingu, ovšem s harmonickou a rytmickou nepředvídatelností. Tak se ostatně představili vloni 15. července v Brně (Music Lab) v rámci The Source Tour 2024.
Album obsahuje šest Belliniho kompozic. Ten se jako sólista nijak necpe dopředu, svoji hru podřizuje celku, což je sympatické. Nahrávka má dvě tváře, a to dost odlišné; jakoby kapela chtěla dokázat, že jí není cizí ani jazz ostřejší, ve spojení s rockem a dokonce noise.
Ale než se k těmto skladbám dostaneme, čekají nás první tři tracky. Úvodní „Fragile Spirit“ je nejstarším kusem na albu. Piano je tu trochu bachovské, kapela čile swinguje, pohrává si s proměnlivou dynamikou i různými metry. Kytarista tu vystřihne střelhbité sólo. Titulní „Source“ se nijak netají inspirací Čajkovského „Andante Cantabile“ pro smyčcové kvarteto č. 1, op. 11. Proměnlivá struktura, pestře hrající rytmika a opět skvostná kytara činí z této skladby vskutku mistrovské dílo. „Auntie Lu“ představuje jemnocitnou baladu, jež vyjadřuje vděčnost hudebníků hospodyni Lucii, jež se o ně stará v čase zkoušek a tvorby v domě poblíž jezera Lago di Garda.
A máme to tu! Více než sedmiminutová „Out of the Blue“ zčistajasna zaútočí na posluchače skotačivými lichými rytmy, drsnými i zvukomalebnými výlevy kytary, posléze i s jazz-rockovou razancí. Kytarista se tu opět vyznamenává; nejprve nabluesovělým sólem, poté rockově gradovaným. Údernost pak převezme i klavír. Čtyřminutovka „Odruis“ (v afrikánštině „Hluk“) představuje samo kvarteto jako volnou zvukovou cestou do neznáma. Hlavní roli tu zprvu hraje různě formovaný noise, z něhož se vynořuje rozvolněný klavír; s rytmikou se zvuk zpřehlední, kytarista vypálí jazz-rockové sólo. V závěru opět vítězí noise. Album v závěru nabízí šestiminutovou skladbu „Offering“; ta zaujímá prostor mezi oběma výrazovými polohami. Rázné jazz-rockové sazby se tu střídají se zvukomalbou, osamocený impresionistický klavír střídá hymnická gradace všech aktérů.
Kvarteto se na cestě mezi tradicí a modernou naštěstí neztratilo. Kam se ale vypraví příště?
