V květnu vyšlo na značce Loumi Records další pozoruhodné album. Po Babtiste Stanek 5tet: „Basel Smash“ spatřilo světlo jazzového světa „Pinceladas“, pod kterým je podepsán francouzský kytarista a skladatel WILFRIED WILDE. Který ale nyní žije v Basileji. Toto třetí největší město Švýcarska je vskutku nepřehlédnutelnou jazzovou metropolí Evropy…
Wilfried Wilde v deseti začal studovat klasickou kytaru na konzervatoři v Landes (Francie), v osmnácti současně dokončil i studium kytary jazzové. Ve 22 letech absolvoval Baskickou vyšší školu Musikene v oboru jazzové kytary; v San Sebastianu měl tak možnost studovat a hrát třeba s Jorgem Rossym, Perico Sambeatem či Guillermo Kleinem. Od roku 2012 působí profesionálně nejen jako hudebník, ale též jako pedagog, aranžér a skladatel hudby k animovaným filmům a videohrám. Nějaký čas pobýval ve Španělsku, zejména Galicii, kde získal zkušenosti nejen v moderním jazzu, ale také ve fúzi s galicijskou hudbou a rockem. V roce 2015 založil svoji první kapelu Wilfried Wilde Quintet, s níž nahrál album „Oscilenscope“ (Fresh Sound New Talent, 2017). O čtyři roky později vytvořil s bubeníkem Iagem Fernándezem a saxofonistou Josém Pedro Coelhem trio WIZ, které dosud vydalo dvě alba – „WIZ“ (2021) a „Mosaico“ (2023), obé pod značkou Porta-jazz/Loumi Records. Podílí se též na dvou autorských nahrávkách Iaga Fernándeze a jednom počinu Fernanda Broxe.
Novinku „Pinceladas“ nahrál striktně pod svým jménem, ale jde de facto o kvinteto s jemu rovnocennými spoluhráči. Jeho věrný souputnik, bubeník Iago Fernández nechybí; dalšími aktéry jsou tenorsaxofonista Charley Rose, pianista Iannis Obiois a kontrabasista Patrick Fitzgerald. Album obsahuje osm kompozic z pera lídra. Titul, který v portugalštině znamená „Tahy štětcem“, koresponduje s hudbou, jež se na bezmála osmapadesátiminutové ploše rozprostírá…
Všechny skladby mají společné výrazné unisono sazby, silné melodické motivy, proměnlivou dynamiku a práci s rytmickými linkami. Samozřejmě také výtečná sóla, především kytaristovy a pianistovy. Pozadu nezůstávají ani saxofonista, byť je na můj vkus příliš měkký, a kontrabasista; ti tak doplňují hardbopovou polohu o cool jazz. Stopáže některých skladeb jsou poměrně dlouhé, pohybují se mezi osmi až téměř deseti minutami. Přesto neztrácejí tah. Hned úvodní lyrický kus „Brume“ (Opar) působí průzračně, nadýchaně, ale postupně nabývá na dynamicky proměnlivé hutnosti, umocněné sóly. Další parádou je „Ulia“, kterou Wilde hrál již s WIZ. Šťavnaté sazby kytary, rytmika (především bubeník) je flamencová, vše graduje díky kytarovému sólu; saxofonové sólo obohacuje sound o cool náladu. Zlyričtění v závěru je tak přirozené. Následuje svižná „Suspension“, ve které excelují pianista, kytarista a saxofonista. Ta sóla jsou opravdu skvěle vystavěná! Vzletná „Le Saut De L´Ange“ (Skok anděla) je plná barev a rytmické proměnlivosti, vyznamenává se tu v sólovém chorusu kontrabasista a kytarista ve své jízdě užije také oktávové hry a´la Wes Montgomery.
I ostatní skladby, méně rozměrné, stojí za poslech. V „Titi Kanka“ cítíme latino-americké koření, šmrncnuté iberijskou chutí a vůní. Titulní plnokrevná lyrika titulní skladby „Pinceladas“ (inspiraci našel Wilde v básni svého otce Michela) svými nádhernými vzedmutími a tahy evokuje ECM sound. Svižnůstka „Flashy“ představuje vskutku okázale strhující proud sól. Album uzavírá rozvážná „Lemniscata“, jež pozvolna nabývá na naléhavosti, kdy pak ve finále dojde k mocné gradaci díky vypjatě i krystalicky zkreslené kytaře.
I když tenhle jazz není nijak objevný a progresivní, poslouchá se bez jediného záchvěvu nudy či rozčarování…
