Dne 25. června v Praze a 26. června v Brně se uskutečnil jubilejní desátý ročník festivalu JAZZOVÉ NÁDVOŘÍ, což je přehlídka studentských ansámblů. Zároveň se tak slavilo 15 let jazzové výuky na českých vysokých školách. U zrodu stála v září 2010 brněnská JAMU, o rok později se přidala také pražská HAMU. Já byl svědkem šesti koncertních bloků v Brně, na nádvoří Staré radnice. Vystoupili současní studenti, jež doplnili i někteří absolventi, a to společně se svými pedagogy, plus zahraniční hosté – mistrovští bubeníci z Ghana Dance Ensemble. Ostatně ti už v minulosti s oběma školami (proto vystoupili i den předtím v Praze) hudebně spolupracovali. Bohužel blížící se bouřka donutila pořadatele zkracovat jednotlivé sety, aby došlo právě na ně. To se nakonec podařilo, byť krátce po osmé večer bouřka udeřila s plnou silou a narušila tak závěr koncertu…
Jako první se představil Pavel Zlámal Ensemble – kvinteto, v němž se objevil za bicími Kristián Kuruc jako záskok. Byli jsme svědky provedení tří rozměrnějších, strukturálně náročných Zlámalových kompozic „Uzura“ „Hodnotný den pro mé přátele“ a „Count“ (coby pocty jazzovému velikánovi Countu Basiemu), a to za gesticky vydatného řízení autora. Samozřejmě došlo i na jeho sytá tenorsaxofonová sóla. Ale ani studenti se nechali zahanbit. Především pak kytarista.
Ansámbl Jana Přibyla byl početnější, už proto, že interpretoval skladby Charlese Minguse z let 1956-63; v osmičlenném uskupení figurovaly rozšířené dechy a výtečná vokalistka Sára Suková. A vězte, že aranží těchto nesnadných kusů se zhostili sami studenti! Vesměs šlo o nabluesovělé skladby, v nichž se mísil vrstevnatý hard bop s klasičtějšími jazzovými prvky, a zahrané na solidní úrovni. Zazněly perly jako „Nostalgia In Times Square“, „Pussy Cat Dues“, „Pithecanthropus Erectus“ a „Ecclusiastics“.
Místo avizovaného ansámblu Mariána Ševčíka vystoupil již poměrně renomovaný soubor Why Not? Jazz Quintet ve složení Peter Tomčík (kytara), Martin Gadula (altsaxofon), Nik Markovský (tenorsax), David Geprt (bicí) a Pavol Mojto (kontrabas). Aktéři zahráli nejen standardy, ale také autorské skladby z ranku melodického moderního jazzu, syceného střídavě hard bopem a cool jazzem.
Poté na pódiu stanul opravdový ansámbl, a to Jiří Levíček Ensemble. V jedenáctičlenné sestavě kromě lídra Levíčka, který ale nehrál na klavír, nýbrž na klarinet, byli i akordeonista a trojice zpěvaček. A obsah? Brazilská hudba, především pak bossa nova a samba. Začalo to notně rozvernou čtverylkou „Quadrilha na Roça“, již zkomponoval slavný Hermeto Pascoal (který mimochodem spolupracoval i s Milesem Davisem). Nechyběl samozřejmě Antonio Carlos Jobim. Ale zazněly také autorské skladby Levíčka („Out of the Dream“ – zde si sednul za el.piano – či „Dokola dokolečka“ ve stylu choro) a také pianisty Štěpána Holíka (ten nyní v červnu obhájil závěrečnou bakalářskou práci na téma Úloha Antonia Carlose Jobima ve vzniku bossa novy) „Into the Skies“.
V programu byl avizován JAMU Big Band, ale nakonec soubor okolo dirigenta Matúše Jakabčice čítal „pouze“ deset členů (rytmika plus šest dechů). Ale jak jim to šlapalo! Odstartovali říznými sazbami okořeněnou dvojicí skladeb z repertoáru Tower Of Power „We Came To Play“ a „Cruise Control“. Skvostný výkon podali v „Creation“ Jaca Pastoria (nyní je známa tato skladba spíše jako „Nativity“); úvod gospelový, posléze rytmicky melodické s chorusy tenorsaxu, trombonu a trubky. V závěru vystřihli svižnůstku od Stevieho Wondera „I Wish“, v níž excelovala zpěvačka Betty Panzo.
Festival Jazzové nádvoří v Brně vyvrcholil koncertem studentské skupiny Jiřího Slavíka s třemi perkusisty z Ghana Dance Ensemble. Ty posílil ještě doktorand Antonín Procházka, absolvent bubenické školy v Ghaně. Celkem bylo na pódiu 20 lidí, včetně čtveřice vokalistek! A byla to paráda, kterou neumlčely ani poryvy větru, ani deště. Užíval jsem si to náramně, repertoár, který víceméně zazněl již na letošním PonavaFestu, byl početnějším ansámblem, ve kterém figurovali mistři afrických perkusí, pochopitelně umocněn. Škoda oněch gradujících poryvů rozvztekané bouřky, vystoupení mohlo být delší. Celé nádvoří Staré radnice se roztančilo…