Nezávislý label Blue Lizard Records neúnavně mapuje tuzemskou (nejen) ambientní scénu. A je co poslouchat; nenarazil jsem tu dosud na slabou nahrávku. Čas od času se některým aktuálním albům věnuju, učiním tak i nyní. Tentokrát s přihlédnutím k tvorbě Michala Rataje…
Michal Rataj, Ian Mikyska – Live At Alternativa
(vydáno: 15. 2.)
Michal Rataj – živá elektronika, syntezátory, zvukové objekty
Ian Mikyska – viola da gamba, basové zobcové flétny
Michal Rataj a Ian Mikyska jsou skladatelé a instrumentalisté, kteří obrábějí zvuk do všech možných i nemožných elektroakustických fazet, přičemž do hudebního procesu zapojují další umělecké formy. V případě této nahrávky, jež vznikla naživo na koncertě v zámku Trója v rámci festivalu Alternativa 2024, zkoumají možnosti improvizovaného dialogu mezi historickými nástroji (viola da gamba, basové zobcové flétny) a současnou progresivní elektronikou (živý processing, syntezátory a solenoidem ovládané činely). Album obsahuje dvě improvizace, každá má bezmála 13 minut. Tedy dostatečná plocha pro rozvíjení zvukového experimentování. V úvodním kusu slyšíte zprvu notně zašpiněný ambient, praskot ohně (?), z něhož se vynořují hluboké flétnové tóny. Elektronický proud houstne a nabývá na intenzitě, vpíjí se i do zvuku violy da gamba. Nakonec ale vítězí názvuky staré hudby a lahodné ambientní pohlazení. Druhý track je sycen ostrozvučnou elektronikou, z níž vzlíná pozvolna melodické, notně barokní téma hrané pizzicato. Při arco hře na violu da gamba získává hudba na snovosti a jímavosti, ovšem postupně ji oba aktéři zahušťují a dodávají jí naléhavost, čili ji notně dramatizují. Závěr je téměř ve znamení noise…
Michal Rataj, Oskar Török – Songs Of Pipes
(vydáno: 21. 5., CD 3. 6.)
Michal Rataj – živá elektronika, varhany, perkuse
Oskar Török – trubka, hlas
Dvojice Michal Rataj & Oskar Török na sebe upozornili před třemi lety vskutku razantně výtečným debutovým albem „Letters From Sounds“, jež se v loňském roce dočkalo dokonce symfonické verze! Novinka Songs of Pipes nabízí tentokrát spojení Törökovy jazzové trubky a nejazzového vokálu se zvukem klasických varhan, živé elektroniky a rytmických vrstev, do nichž Rataj vkládá výrazivo avantgardy, spektrální hudby a sound-artu. Nahrávka vznikla v kostele Mistra Jana Husa v České Lípě během příprav na společný koncert v rámci festivalu Lípa Musica 2024. Album vychází ve dvou verzích – jako klasické CD a také ve verzi binaural pro poslech ve sluchátkách.
Osm skladeb tvoří sevřený útvar; protagonisté dávají posluchači dostatek času se do hudby ponořit. Je to důležité, protože prvních 30 minut je na stejné dynamické a výrazové vlně, která takto unáší zdánlivě nevzrušeně. Onen výraz „zdánlivě“ je tu stěžejní. Pokud se do ambientně vznešeného toku opravdu ponoříte až po uši, hudba vás pohltí a omámí. Török hraje na trubku s neobyčejným citem, vhledem a širokým srdcem; je s ní spojen v jeden organismus, který se tetelí i kypí emocemi, přerývaně dýchá, medituje, zpívá. Již v úvodním, titulním tracku „Songs of Pipes“ se takto členitý part trubky, kdy nakonec zvítězí jímavý melodický motiv, organicky pojí se zvukovou masou klasických varhan. V „Behind the Voice Mirror“ se ambient slévá s vokálem, mísí se stará hudba s arabskými názvuky. Po druhé minutě vpadá do lahodného zvuku noise a samplované lidské hlasy. V půli více než osmiminutového tracku se pak rozprostře ambientní závoj, posléze nepravidelně rytmizovaný a prostoupený trubkou, místy arabsky zabarvenou. Závěr patří perkusím. „Organ Light“ je opět sycen dýchavičnou i prozářenou trubkou ve spojení se vznešenými varhanami; trubka je tu vskutku polidštěna, je bohatá stejně jako lidský hlas! V „Dance of the Horn“ nejdříve slyšíte chrámový ruch a zvonivé perkuse, jimž přizvukuje tlumená trubka. S elektronickým intenzivněním nabývá na hutnosti i trubka, občas je protnou rytmické uzliny. V okamžiku, kdy se vyloupne výrazná melodie, rozvine se naplno barevná ambientní květina. V tomto okamžiku jsem poněkud znejistěl, mě jsem obavy, že bude nahrávka pokračovat v již zajetých kolejích až do konce. Které jsou sice bezpečné, ale příliš rovné. Naštěstí se tak nestalo!
Ve více než třináctiminutové skladbě „Airscapes“ oba aktéři v dialogu trubky a varhan doslova kouzlí; vzletnost se tu střídá a protíná s emočními vzněty, oblouky výrazové intenzity přejímají oba nástroje také osamoceně. Střet emocí je místy až vypjatý. Když se hudba vyjasní, vykrystalizuje folklórní motiv. Minimalistická varhanní linka se pojí s nádhernou melodií trubky. „Voices With Rings“ tvoří vokál, elektronické plástve a zvonivé i dunivé perkuse; to vše se pak vznítí s neobyčejnou sugestivitou. V „Unfinished Groove“ Törökova trubka evokuje Arve Henriksena; nad hustými vlnami ambientu, řídce vrásněném rytmikou, poletuje andělsky melodická trubka, jímavá, procítěná i jiskřivá. Album uzavírá bonusový track „…to by bylo skvělý…“ s melodickými drúzami, společným vyklenutím trubky a varhan, jež dokonce připomínají ty art-rockové, s ambientním podložím a hlasy aktérů ve finále.
Úžas a pokora!
Anna Romanovská & rlung – Live at Konektiv Night Vol. VII
(vydáno: 16. 5.)
Anna Romanovská – housle, koto
rlung – elektronika, housle
Annu Romanovskou zde na Jazzportu sledujeme zevrubně díky nahrávkám improvizačního tria Romanovská/Tichý/Hrubý. V rámci projektu „Konektiv Night“, jež představuje nové formy tvůrčí hudební spolupráce, ve které se prolínají různé žánry a kultury, se spojila s ruskou hudebnicí rlung. Ta sice pochází z Uralu, ale prosadila se v roce 2022 na české ambientní scéně. Obě improvizátorky spolu vystoupili 6. listopadu 2024 v pražském klubu Alfred ve dvoře, a to zcela poprvé. Ruska pracuje se zpracovanými terénními nahrávkami a samplovanými hardwarovými syntezátory. Ty zde (na půlhodinovém záznamu) tvoří podloží a pozadí pro střídavé improvizace na housle a japonské koto. Obě protagonistky souznějí kongeniálně, bez zaváhání či střetu, jemně, nesobecky. Lyrika se střídá s emocemi, ambientní masa se dynamicky i barevně proměňuje, ovívá i vře.
Mistrný set!
