V rámci svitavského festivalu Jazzpot se v Kulturním centru Fabrika uskutečnil 16. května dvojkoncert. Vystoupilo duo BETWEEN US, čili EMIL VIKLICKÝ & PAVEL HRUBÝ, a místo původně plánovaného kvarteta izraelského trumpetisty Itamara Borochova, který onemocněl, se představila mladá tuzemská kapela INNER VOICES QUARTET. Pořadatelé (Středisko kulturních služeb města Svitavy) byli večer předtím vystaveni těžké organizační zkoušce. Borochov jim s pokornou omluvou sdělil (záznam byl pak puštěn v úvodu dvojkoncertu), že byl stižen střevními potížemi takové síly, že není schopen opustit svůj domov. Během noci se jim ale podařilo sehnat náhradní soubor. A Inner Voices Quartet, tvořený převážně absolventy brněnské JAMU, rozhodně nezklamal.
Ale nejdříve na pódiu stanuli pianista Emil Viklický a s basklarinetem Pavel Hrubý. Samozřejmě zaznělo několik starých pecek (např. „V poli hruška“, „Bazalička“), ale gró vystoupení tvořily skladby, jež se objeví na novém albu, mimochodem živém, které vyjde v září. Ještě intenzivněji se projevila ona jedinečná, fascinující eklektická směs živočišného folklóru, hutných a hravých janáčkovin, hard bopu a blues. A třeba i Gershwina, jako tomu bylo v novince „Pověz mi, synečku“. Viklického harmonicky, rytmicky a výrazově bohatá klavírní hra s neopakovatelným frázováním se dokonale snoubí s Hrubého basklarinetem, v němž se sice setkávají Eric Dolphy a Louis Sclavis, dva oblíbenci, ke kterým se Hrubý ideově hlásí, ale je naprosto svá, jemnozrně hrubá. Oba protagonisté přinášejí do své hudby notnou dávku dramatičnosti, z níž ale vyvěrá tvůrčí radost. Nebojí se vypjaté expresivity, kdy třeba blues doslova rozsekají, aby ho proměnili v minimalismus, imprese ve free jazz. Aby ale nakonec definitivně tak či onak zvítězila melodičnost. Až opojná, jako třeba v půlnoční „Chan´s Song“ od Hancocka, neobyčejně křehká v interpretaci Swallowovy perly „Away“ a v něžném i vášnivém Coltraneově milostném vyznání „Naima“, jež koncert dua uzavírala.
Inner Voices Quartet tvoří Radek Jablonovský (piano, syntezátor), Patrik Švec (tenorsaxofon), Pavel Dobeš (kontrabas, baskytara) a David Jablonovský (bicí). Sympatické na této mladé kapele je to, že kromě převzatých skladeb z hájemství moderního jazzu prezentují také vlastní kompozice, především pak z pera klávesáka. A rozhodně nikoli marných – např. ve „Znuděné kočce“ znamenitě pracují s nabluesovělou náladou, již v průběhu sól (a výtečných!) zhutní a vygradují k expresivitě. Nutno ovšem poznamenat, že v převzatých skladbách, především pak davisovkách („All Blues“, „So What“), prokazují aktéři svoji interpretační kvalitu nejpádněji (a klávesák obvzláště). Je to pochopitelné, protože drtivá většina jazzových posluchačů tyto fláky zná. A v tomto směru Inner Voices Quartet obstálo na výbornou!
foto: Vladislav Steinbauer