Švédsko-kubánsko-německá sestava pianisty a skladatele Martina Tingvalla v historickém sále pražské Novoměstské radnice 14. dubna 2025 opět předvedla všechny svoje silné stránky. Smysl pro chytlavé a přitom vkusné i netuctové melodie, energický rytmický tah, dlouholetou sehranost a samozřejmou virtuozitu. Nejlepší na Tingvall Triu ovšem je, že pokaždé představí něco nového.
Úvod koncertu pojalo Tingvall Trio typicky temperamentně a vtáhlo plný sál do děje hned prvními takty. Martin Tingvall pak vtipkoval, že ve skladbě Woodpecker buší do klavíru „stejně jako datel, který ji inspiroval, ale nástroj je z dobrého materiálu, tak vydrží“. Ovšem bez vtipkování, hráčské nasazení tria tu není jen „na efekt“. Střídání klasicizujících pasáží evokujících bouřlivé programní kompozice romantismu, hypnotizujících prvků minimalismu, odpíchnuté latiny či dojemných balad, vše samozřejmě přirozeně nesené jazzovým feelingem, vypráví napříč koncertem příběh.
Páteř koncertu tvořily skladby ze zatím poslední desky Birds (2023), ve kterých se Martin Tingvall vypravil za inspirací do ptačí říše: „Prostě jsem poslouchal různé druhy ptáků a částečně imitoval melodie jejich zpěvu, což v hudbě není nic nového,“ vysvětlil pianista. Z „ptačího“ koncepčního alba zazněly například kusy Africa, při které ze všech třech hudebníků doslova viditelně čišela radost a neubránili se šťastným úsměvům, jak jim to šlape. Nebo křehká skladba Humming Bird. I to by stačilo ke skvělému koncertu, jinému než ty přechozí. Ovšem Tingvall Trio prokládalo ověřené kusy nejčerstvějšími novinkami, což bylo pro publikum, které se na koncerty kapely pravidelně vrací, ještě zajímavější.
„Je čas být odvážný, zkusíme novou věc, zatím jí říkáme Píseň č. 1,“ varoval Matin Tingvall diváky, že se „může stát cokoliv“. Jenže nová kompozice působila stejně sevřeně, provázaně a jistě jako ty známé. A také byla stejně brilantně provedena. Byť kubánský kontrabasista Omar Rodriguez Calvo při neprvoplánových, arco hraných pasážích, kdy jeho nástroj přebíral hlavní melodii, ještě nahlížel do not. Sóla ale gradoval v nových kusech stejně samozřejmě, jako kdyby měl témata zažitá už léta. Autor Martin Tingvall vše sázel bezchybně z hlavy. Melodicky i rytmicky nápadité a přesvědčivě podané byly i další čerstvé kompozice, i když při ohlášení „Písně č. 3“ se bubeník Jürgen Spiegel naoko zděsil a protočil panenky. A stejně jako „číslo jedna a dvě“ ji zvládl bez sebemenší známky nejistoty.
V další nové skladbě pracovně pojmenované Air Guitar (pokud jsem nepřeslechl) pak právě Spiegel exceloval jedním z nejpestřejších a zároveň nejživelnějších sól. Dynamickou latinu uvedl Martin Tingvall i příběhem o jejím vzniku: „Napřed jsme téhle písni říkali Mister Santana, teď jsme to prozatímně změnili na Vzdušnou kytaru… Je napsaná pro kvarteto, ale jak vidíte, musíme ji zahrát v triu… Původně měl totiž s námi vystoupit Carlos Santana, ale zmeškal let…“ Po bouři smíchu v sále samozřejmě pianista hned potvrdil, že vtipkuje, ale něco pravdy na jeho historce je: „Když jsme tuhle skladbu chystali, zněla nám v hlavě jako inspirace právě Santanova kytara. Tak si ji tam stejně jako my můžete představit.“
Vedle skladeb nových, těch z alba Birds i ještě nevydaných, pochopitelně trio nezapomnělo ani na posluchačsky oblíbené repertoárové trvalky. Na lyrickou Vägen, Cesta: „Pojednává o dlouhé společné cestě nás tří po celém světě. Máme s ní spojenou řadu zážitků a reakcí publika. Tak třeba v Japonsku. Tam byla reakce… naprostá nula. Prostě nic,“ usmál se Martin, a hned dodal, že naopak mnohem temperamentnější publikum v Jižní Africe si hned začalo zpívat melodii s kapelou. Domnívám se, že pražskou vstřícnou reakci na vzletnou baladu si trio založilo mezi zážitky příjemné a propojující. Došlo i na rozverný „taneček“ Tokyo Dance (z alba Dance, 2020).
V závěru koncertu ovšem uzavřelo trio příběh Birds skladbou SOS. A ještě ji zobecnilo. Původně měla kompozice podle autora ekologický podtext, upozorňující na mizení přirozeného prostředí, živočišných druhů a tím i ptačího zpěvu jako indikátoru zdravé přírody, v důsledku klimatických změn. „Dnes se ale hromadí další závažná témata, pro která je třeba křičet o pomoc. Touhle skladbou, voláním o pomoc, se snažíme říci, aby se svět z té špatné cesty vydal na tu správnou,“ vysvětlil pianista.
Samozřejmě došlo na euforicky vytleskaný přídavek. „Musíme ještě jednu věc zahrát, něco pozitivního, abychom vás nenechali odejít s tím smutným dojmem z SOS,“ vrátil se Martin Tingvall k lehčímu tónu a ohlásil uklidňující baladu God natt. Tedy v překladu ze švédštiny Dobrou noc, výlet až k repertoáru prvního alba tria Skagerrak z roku 2006
Během děkovačky také Martin Tingvall ohlásil vydání právě připravovaného alba na srpen 2025 („ale to je plán, nikdy nevíte, co se stane,“ nechal si zadní vrátka pro nečekané události). A podělil se o postřeh, že Tingvall Trio v Česku vystupuje v poslední době „každé tři roky… 2019, 2022, 2025“. V souvislosti s novou deskou slíbil, že se příště pokusí dorazit dříve. Věřím, že Tingvall Trio si to opravdu mohou dovolit. Jak díky zmíněné invenci při vytváření nového materiálu, tak díky výborné pověsti u zdejších posluchačů, kterou muzikanti podpořili dalším vydařeným vystoupením.
autor: Tomáš S. Polívka