Dne 11. dubna vystoupilo v jazzovém klubu U bílýho černocha v České Lípě česko-švédské kvarteto saxofonisty a klarinetisty Luboše Soukupa MACHINA MUNDI. Zazněly samozřejmě hlavně skladby z debutového eponymního alba, jež vyšlo v prosinci 2022 u Animal Music.
Než se rozepíšu o samotném koncertě, rád bych představil onoho Bílýho černocha v České Lípě. Klub v roce 2014 založili dva hudební nadšenci Pavel Šmíd a Leoš Stránský. Po roce se jejich cesty rozdělily a klub pod vedením Pavla Šmída pokračoval dál. Původní dramaturgická linka zaměřená především na progresivní jazzovou scénu, která se v bývalém uranovém městě zdála být utopií, se naštěstí ujala a klub si našel okruh svých příznivců.
Sestava Machina Mundi oproti albu doznala tentokrát změny. Místo kanadského kontrabasisty Graiga Earlea jsme slyšeli „našeho“ Tomáše Baroše; jinak zbylé posty zůstaly: samozřejmě se s tenorem (který převažoval), sopránkou a klarinetem představil Luboš Soukup (též výhradní autor repertoáru) a dva Švédové, klávesák William Larsson a bubeník Daniel Johansson.
První set kvarteto otevřelo pěkně od plic – „Eighth Star“ sytily emotivní sóla, jež umocňovaly výrazný motiv. Následovala kompozice „The House Above Trees“, kterou můžete znát z loňské Soukupovy nahrávky „Scandinavian Impressions“, kde je součástí Suity pro symfonický orchestr a jazzový ansámbl. Opět se vyklenula od skvostné lyriky až k hvězdným expresím a sólově se blýsknul nejen Soukup s tenorem, ale také Larsson na elektrické piano. Týden před ruskou invazí na Ukrajinu napsal Soukup skladbu „Carrying a White Rose“ na téma smrti. (Ta mimochodem ještě na žádném albu nezazněla.) Z téměř ambientního úvodu kláves vyvstane díky klarinetu jímavá melodie, již rozvinou v chorusech kontrabas a tenorsax. První set vyvrcholil rozměrnou kompozicí „The World“, v níž kralují proměnlivé groovy, rostoucí dynamika, hutnost a řetěz skvělých sól všech aktérů. Finále vyznělo až triumfálně.
Úvod druhého setu byl ve znamení snu – „The Dream“. Lyrika se tu snoubí s jemnými groovy; tenorsax posléze osamí, aby pak odsekávaným frázováním odstartoval kolektivní exprese. Poté zazněly dvě skladby spojené do jedné, čímž získaly nový rozměr. „Věž“ (myšlena ta babylónská), notně emotivní, se nakonec zhroutí do ambientního intermezza, aby pak bící jemně ševelily, klávesy perlily, kontrabas rozkvetl a tenorsax lyricky vyprávěl o „Slunci“. Hodně komplikované „Kolo štěsteny“ („The Wheel Of Fortune“, klenot z debutového alba) představovalo vpravdě vyvrcholení koncertu; Soukup tu válel na oba saxofony, až se tajil dech, z el. piana vykrystalizovala také opojná lyrika. Kapela pak ještě přidala skladbu „Malý vůz“ s mistrným klarinetovým sólem.
Skvělý výkon, pánové!
Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií pořízených na mobilní telefon.