Kdo se v Česku alespoň trochu pohybuje ve světě jazzu, musel o nich slyšet. Duo Pavel Hrubý a Emil Viklický patří ke stálicím domácí scény, a když se rozhodnou nahrávat nové album, je to událost, kterou nelze ignorovat. O to výjimečnější byl jejich koncert 28. března 2025 v pražském Jazz Docku – nešlo jen o vystoupení, ale o autentické živé nahrávání, kde každý tón zůstane zachycen navždy.
Na živých nahrávkách je cosi magického. Jsou syrové, nekompromisní a opravdové. Muzikanti tu nemají prostor pro opakování nebo postprodukční úpravy – každý tón je definitivní, každý moment se stává součástí historie. Pokud by někdy existovala možnost přihlížet studiovému nahrávání jako divák, byla by to fascinující, avšak neobvyklá zkušenost. Studio je intimní prostor, v němž se hudba rodí v tichu a soustředění. Ale živá nahrávka? Ta má v sobě duši okamžiku kterou si sebou odnáší každý přítomný posluchač.
A právě duši měl i tento večer. Již první vteřiny daly jasně najevo, proč si toto duo drží renomé mezi špičkou české jazzové scény. Hrubého basklarinet zní vždy jako záruka vytříbeného poslechového zážitku, ale ve spojení s Viklického klavírním mistrovstvím dostává hudba další rozměr. Jejich souhra není jen přesná – je instinktivní. Jeden druhého cítí, reagují v reálném čase, jejich dialog je přirozený a plynulý. Hudba, která tento večer vznikla, se už nikdy nezopakuje úplně stejně. A možná právě proto tu zůstane navždy.
Poslouchat hru Emila Viklického je jako sledovat mistrovského vypravěče – jeho hra je kouzelná, a přesto dokonale přirozená. V dialogu s Hrubého basklarinetem vzniká hudební konverzace, která je stejně plynulá a spontánní jako rozhovor dvou starých přátel. Je to jazyk, který si společně vyvinuli, řeč tónů, emocí a vzájemného porozumění. K tomuto večeru snad nelze dodat nic víc než jediné – pokud jste nebyli u nahrávání, určitě si poslechněte výsledek. Tenhle zážitek stojí za to.
Text: Anna Mezgerová
Fotky: Daniel Vojtíšek