U francouzského labelu Circum-Disc vyšlo 21. března další album českého experimentálního trumpetisty a elektronického čaroděje PETRA VRBY, tentokrát v duu se švýcarsko-německým turntablistou JOKEM LANZEM. Dostalo poněkud zlověstný titul „Mutants In Siberia“…
Petra Vrbu není dozajista nutné představovat, psali jsme tu o něm často; přesto připomenu, že tento spiritus agens české experimentální hudební scény založil společně s americkým kontrabasistou Georgem Cremaschim Pražský improvizační orchestr a je dramaturgem festivalu Alternativa a DJ na Radiu 1.
Basilejský crossoverový umělec, v Berlíně usazený Joke Lanz (aka Sudden Infant) patří k předním představitelům nezávislé elektronické scény; jeho tvorba zahrnuje improvizovanou a experimentální hudbu, noise, turntablismus, performance a musique concrète. V jeho portfoliu figurují kupříkladu Shelley Hirsch, Peter Kowald, Christian Marclay, Audrey Chen, Sophie Agnel, Ken Vandermark, Mette Rasmussen, Christian Weber, Ute Wassermann či Symfonický orchestr Vídeňského rozhlasu.
První nahrávkou, na níž se se Petr Vrba a Joke Lanz setkali poprvé, byla „Huppe Quitieren“ (Meteorismo, 2022) Vrbovy formace Poisonous Frequencies (s DD Kernem a Tomášem Procházkou). Nynější opus samotné dvojice je sycen neobyčejně hutným spojením elektrifikované trubky, gramofonů, elektroniky a lidského hlasu.
Album „Mutants In Siberia“ je kolekcí tuctu zvukových koláží, které posluchače nenechají vydechnout. Nepřetržitě se tu dějí kejkle, mnohdy rozverné, čili jakési zvukové grotesky („Mutants in Siberia“, „Washing the World“), občas hororové („A Riffle in his Hand“) či dokonce apokalypticky vyznívající („Planet Paradeiser“). Naštěstí všechny ty gejzíry zvuků, ať už spletí elektronických škrkání, vrypů, drsnění, běsnění, špinění, či vinylových útržků a sci-fi hlasů scelují rytmické figury. Tu převážně minimalistické („Submarine inside your Body“, „Corner 5th Ave & 61 st.St“) či střídavě se zauzlováním s názvuky africké hudby a s freejazzovými ostny („No Surprise“), leckde až se zahlcením s výrony elektroniky („Ferry Boat to your Brain“). Nechybí ani méně zahuštěná poloha – v „Carrier Pigeons in Distress“ je part trubky rozrytý „jen“ elektronickými výboji a vinylovými střípky vcelku přehlednými.
Zvláštní kapitolou budiž trojice skladeb, které odkazují na jazzové podněty. V „Ornette Coleman´s Elephant“ panuje brutálně rozdrcený free jazz. V „Dizzy in the Subway“ nechybí trocha melodie a trubka je tam také, takže Dizzy Gillespie? Ve finále alba zazní „Buster Keaton´s Pork Pie Hat“, což mně hravostí evokuje vskutku Friga, legendárního komika s kamennou tváří, jenž tento druh klobouku nosil, ale možná tam někde je skryt i zakamuflovaný odkaz na slavnou jazzovou skladbu „Goodbye Pork Pie Hat“, již napsal Charles Mingus jako rozloučení s Lesterem Youngem, pro kterého byl stejný klobouk poznávacím znamením. Ať tak či onak, nejen tyto skladby jsou zdrojem posluchačské fantazie!
