V Basileji usazený maďarský bubeník a skladatel MARTON JUHASZ vydal 7. února u švýcarského labelu Unit Records nové, v pořadí třetí autorské album. Dostalo lákavý titul „Metropolis“. Představuje se tu s kvintetem, jež úspěšně zhmotnilo lídrovu představu o fúzi šťavnatých groovů a polyrytmů africké, brazilské a karibské hudby s klasickým jazz-rockem sedmdesátých let…
Martona Juhasze jsem tu představil před šesti lety v souvislosti s jeho opusem „Discovery“. Na novince s invencí rozvíjí sedmdesátkovou fúzi jazzu a rocku díky prvkům post-rocku a world music. Vyrovnaná kolekce osmi původních skladeb představuje poměrně experimentální fusion jazz. Ačkoli sice převládají složité rytmy, improvizační zápal a postmoderní přístup k instrumentální hudbě, nijak to ale nepotlačuje smysl pro melodičnost, navíc převážně lyrickou. Životný zvuk Juhaszova kvinteta je sycen energií, vzájemným souladem, který ale nepostrádá tření a napětí. Není to ani zdaleka selanková souhra! A kdože tu vedle bubeníka Juhasze tak válí? Jsou to francouzský saxofonista Charley Rose, brazilsko-švýcarský kytarista Fabio Gouvea, italský el. pianista Lorenzo Vitolo a švýcarský baskytarista Jérémie Krüttli.
Album otevírá „Plato´s Clave“ s hutnou rytmikou a hardbopovým frázováním; jazz-rockovou energií čiší sóla kytary a el. piana. Pak tu jsou dvě skladby, jejichž spodní proud tvoří řízné afrobeaty: „Ancestral Drift“, kde se zaskví v sólech saxofonista a kytarista, přičemž tu nakonec zvítězí jazz-rock jak řemen, a melodicky vyspělá „Winged Travelers“, v níž vládne vícevrstevnaté sazby až po zvukové vzepětí k převládajícímu afro-beatu. Překvapila mne skladba „São Paulo“, průzračně svěží, s výtečným baskytarovým sólem, roztančená, ale nikoli explicitně brazilsky; očekávatelné jihoamerické rytmy jsou tu rozpuštěny do vskutku čerstvého amalgámu. „Helio“ představuje nápaditou, narockovělou kytarovou parádu, za níž se toho ale také děje moc a moc; aktéři tu vskutku mistrně budují napětí. „Wren Song“ je naopak křehčí kus, se špetkou bebopového frázování a s nádherným vyklenutím, s výtečnými sólovými chorusy včetně měkkých bicích. „Radar“ se vyznačuje osobitým zvukem a vrstevnatou drobnokresbou, již občas narušují erupce bicích. Album uzavírá „Mr.Busyman Goes On Holiday“, která zprvu oplývá měkkým rytmem, frázemi kytary a saxu unisono, ale postupně hutní, houstne a vrcholí nadupanými sóly kytary a saxu.
Vynikající album!
