Předposlední den minulého roku se objevilo na Slovensku pozoruhodné album s titulem „Balkánske stopy“, vydané labelem Hlava XXII. Za tímto crossoverovým počinem stojí Janko Petraš a jeho syn Alen Petraš, čili PETRAŠ PROJEKT. Album přináší fúzi autentické balkánské hudby s moderním, vesměs jazzovým přístupem. Oba protagonisté pocházejí ze Srbska, ale na Slovensku našli nový domov. Jejich tvorba čerpá z lidových písní a rytmických zvláštností hudby jížního Srbska, severní Makedonie a Bosny.
Hudební všestrannost Janka Petraše, hlavně pak klávesové mistrovství, tvoří základ celého alba. Alen Petraš je nesmírně talentovaným kytaristou, jehož sólové party jsou špičkové. Srbský bubeník a perkusista Miodrag Milovanov spojuje tradiční balkánské rytmy s jazzovou improvizací, zatímco jeho krajan, basák Ervin Malina patřičně tvrdí muziku stabilními basovými linkami a koření výtečnými sóly. Zpěvačka Anita Ribar Valah sice svým projevem ztělesňuje vášeň a temperament Balkánu, ale všech deset písní zpívá bohužel podle jednoho mustru, prostě na jedno brdo. Je to škoda, protože pak by bylo album opravdu strhující i písněmi; takhle instrumentální úroveň převyšuje onu zpívanou část minimálně o jeden level.
Na nahrávce navíc hostuje ve třech písních saxofonista a klarinetista Nikolaj Nikitin, jenž balkánskou patinu vpravdě osvěžuje. Činí tak s klarinetem ve swingovce „Kopa cura vinograd“, s tenorsaxofonem v „Zapjevala sojka ptica“, která je načichlá jazz-rockem, a v závěrečné baladě „Sve ptičice zapjevale“ taktéž se saxem a navíc s basklarinetem. Tu považuju i za vrchol alba; křehké smutky, posléze naléhavá sugestivita, umocněná mužnými vokály.
Album otevírá „Aj mene majka jednu ima“ s klasickými ostinátními sazbami, proměnlivou dynamikou, s výraznými perkusemi a sóly kontrabasu a kytary. Následující „Prošeta se Jovka Kumanovka“ je jímavě lyrická, posmutnělá, s krystaly el. piana a dominující kytarou. V „Sinoć ja i moja kona“ slyším špetku funku a popu. V „Na Uskrs sam se rodila“ hřmí řízné fusion s hbitými sóly kytary a el. piana. Nadupanost střídá posmutnělá, perkusemi a znamenitou kytarou prorostlá „Marijo deli bela kumrijo“. Následují hutná, roztančená, lichými rytmy rozdivočelá píseň „Verka kaluđerka“ a naléhavá, instrumentálně výrazná „More sokol pie“.
Závěrem opakuju: po instrumentální stránce nemá album chybu! Zpěv sice není propadákem, ale má jen jeden výraz. A to je opravdu škoda…
