V prosinci se objevilo další album zpěvačky MARIE PUTTNEROVÉ. Ačkoli tentokrát nejde o autorský počin, nijak svojí kvalitou a výrazovou sugestivitou za předchozím „Laila tov“, jež získalo cenu Anděl za folkové album roku 2023, ani v nejmenším nepokulhává. Také novinka „Zelená oblaka, růžové stromy“ (opět u Animal Music), na němž ožívají písně Zuzany Navarové, je ve hře o cenu Anděl. A po zásluze…
Ony ty písně Zuzany Navarové sice nemusejí ožívat, to jsem se vyjádřil špatně, protože nejsou zapomenuty a předčasný odchod Zuzany stále bolí. O to více obdivuju nápad její písně uchopit znovu. „Když přišel Petr Ostrouchov s nápadem natočit album Zuzaniných písní, trvalo mi dlouho rozhodnout se, jestli ano nebo ne. Nikdy předtím jsem žádnou z jejích písní nezpívala. Jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc, a tak jsem teď v novém a velmi obohacujícím vztahu s těmi nádhernými písněmi. Přemýšlím, co se to vlastně přihodilo a děkuji,“ dodává Marie Puttnerová. A tak se ve studiu Sono Records sešli společně se zpěvačkou a inciátorem (také zdatným instrumentalistou – marimba, vibrafon, kytary, barytonové ukulele, guitalele, klavír, wurlitzer, syntezátor, kalimba) kytarista Petr Uvíra, samozřejmě Martin Novák (kytary, klavír, marimba, bicí, zvonkohra, moog), bubeník a perkusista Miloš Dvořáček, baskytarista Jakub Vejnar a Marcel Bárta s klarinetem, basklarinetem a tenorsaxofonem. V jedné písni zpívá Iván Gutiérrez, který se Zuzanou Navarovou vystupoval v devadesátých letech v kapelách Tres a KOA.
Na albu zní deset písní, jež z větší části Navarová nahrála v posledních pěti letech svého života. Jedna píseň pochází z doby kapely Nerez a dvě písně patří ještě do „přednerezovského“ období. Právě z jedné z nich, z „Malování“, pochází verš „zelená oblaka, růžové stromy“, jenž dal albu titul.
Budiž aktérům ke cti, že se nesnažili písně Navarové překopat, vtisknout jim za každou cenu novou tvář. A nečinili tak z nějaké přehnané uctivosti. Prostě ty písně cítili tak, jako jejich autorka. Ten svět je natolik specifický, a přitom pestrý, že se s ním noví interpreti ztotožnili. A typické výrazové rysy ještě umocnili. Co je tu navíc, je občas výrazný zvuk elektrické kytary, leckde i zdvojený. A třeba v úvodním tracku „Na černo“ dobarvuje sound písně o prvky Americana. Nikde ale nepřehlušují určující atributy písní Navarové.
A tak „Pro labutě“ je nádherně křehká, „Lajla tóv“ (nezaměňovat za „Laila tov“ z debutu Puttnerové) sugestivní, zpívaná s opravdovými emocemi, kdy třeba koncové samohlásky umocňují naléhavost. „Gautama“ přináší notnou dávku obnažených citů, touhy a hořkosti. „Červený kamínek“ je Navarovou otextovaná maďarská lidovka (měl ji v repertoáru Nerez), jejíž výrazovou gradaci a naléhavost protagonisté vypjali podobně, jak to dělali Pavel Richter a Luboš Fidler v písních Oldřicha Janoty. „Nechoď nikam“ se nejvíc blíží originálu; něco jako hispánsko-romský swing jiskří Bártovým klarinetem a mužně syrovým zpěvem Gutiérreze. Pro mne album vrcholí sedmým trackem, písní „Zatím hodně pus“, hlubokým ponorem do blues, umocněným Bártovým tenorsaxem. Tady si troufám dokonce tvrdit, že tato verze předčí originál!
Nechybí šansonový výraz („Malování“), rozverný židovský taneční rej s klezmerovým klarinetem („Vřelé díky z pupku“), ani v samotném závěru totální protipól, smutkem prosáklá píseň „Do nebes“. Zdánlivě odevzdaná, přesto nadějeplná, s vírou v sílu života ve stínu blížící se smrti, tak to zpívala Zuzana Navarová. A Marie Puttnerová to zpívá tak, aby bylo nade všechno jasné, že život zvítězil nad smrtí. A bude tomu tak nadále…
