Théâtre Jean-Vilar, Vitry-sur-Seine (Paříž), 31. ledna 2025
ABYSSKISS
Kvartet Abysskiss, vedený Camille Maussion – saxofon, hlas, skladby a Pierrem Teyregeolem – kytara, hlas, skladby doplňují Victor Auffray – eufonium, flugabon, hlas a Illya Amar – vibrafon. Ve své tvorbě se noří do jemných zákoutí hudby, která je zároveň pečlivě komponovaná i otevřená improvizaci. Líbezný úvod jsme si užili i se zpěvem Pierra. Napojení kvarteto zdůrazňovalo i svým rozestavením na scéně, kdy k sobě byli čelem a mohli tak na sebe vzájemně náramně reagovat. Bylo to samozřejmě také dané umístěním pódia doprostřed divadla, takže diváci seděli ze všech stran. Krásně jim to spolu štimovalo. Když dostal prostor předvést svůj hlasový um Victor, až mě mrazilo, protože se rozezpíval k pořádné exhibici, nejprve sám a pak i za doprovodu zbytku kvarteta. Tohle mě opravdu bavilo.
PETER EVANS
Peter Evans, newyorský trumpetista, skladatel a improvizátor, je už přes 20 let mistrem hudebního experimentování. Jako dlouholetý spolupracovník Johna Zorna je otevřený široké škále zvuků a formátů. Hraje si s různými barvami tónů a dynamikou, která se někdy blíží elektronické hudbě. Jeho vystoupení jsou ukázkou divoké virtuozity a nespoutané energie. Své improvizace odpálil na pikolo trubku a hledal hranice svého nástroje, nebo spíše šel až za ně. Když přesedlal na trubku, nejprve ji používal jako perkusivní nástroj a pak započal další virtuózní improvizace. Vydatné sousto a tuto půlhodinku si nejspíše nejvíce užili trumpetisti v publiku.
ISAIAH COLLIER
Isaiah Collier, teprve 26letý saxofonista, je již uznávaným hudebníkem na neustále pulzující chicagské hudební scéně. Navazuje na odkaz Art Ensemble of Chicago a vytváří nahrávky, ve kterých se volně mísí prvky free jazzu a spirituálního jazzu. Se svým projektem I AM, který v roce 2022 vydal explozivní a hypnotické album, nyní Collier spolu s bubeníkem Timem Regisem pokračuje v hudebním experimentování. Zpočátku jsem si říkal, zda neubral na intenzitě, jelikož mám stále v živé paměti Collierovo vystoupení před necelými třemi roky v Jazz Docku, kde mě úplně smetl. Ale bylo to jen zdání, které klamalo. Jednalo se pouze o chvilkové zahřívání na úvod, než se tahle dvoučlenná mašina rozjela na plné obrátky a začala nám nakládat. Neúprosně nás drtili celou hodinu a čtvrt a očividně značně přetáhli svůj vymezený čas, neboť posledních patnáct minut se jeden z pořadatelů snažil na Isaiaha zoufale gestikulovat, že již mají končit. Šťavnaté sousto na závěr dalšího vydařeného večera na festivalu Sons d’hiver!
Fotky: Margaux Rodrigues