Gărâna, Rumunsko, pátek 12. července 2024
Po úvodním festivalovém večeru se páteční program festivalu vrátil k zavedenému a ověřenému konceptu: dva polední koncerty na experimentální scéně v katolickém kostele v nedalekém Văliugu a celovečerní pestrá série na Vlčí louce v Gărâně.
Úvodní vystoupení v kostele patřilo rumunské dvojici Cári Tibor Project. Zkušený skladatel a šikovný klavírista Cárim Tibor a violoncellista Klužské filharmonie Szabó J. Attila si pro svůj projekt Sculpting Sounds (Tvarování zvuků) přizvali nadanou saxofonistku Patricii Marchiș, kterou jsme tu obdivovali už loni v její kapele Marquis Noir. Velmi příjemné překvapení, zajímavá fusion od klasiky, jazzu, elektroniky po world music, často připomínající hudbu Nilse Pettera Molværa. Klávesy s před chystanými samply tvořily dobrý základ pro vzletné improvizace violoncella a saxofonu. Příběhy vytvarované prostřednictvím zvuků nezvyklé kombinace hudebních nástrojů klávesy – saxofon – cello výborně zahájily přehlídku současného rumunského jazzu ve Văliugu.
Druhým souborem na programu v kostele bylo Mindthegap Trio (Pozor na mezeru) ve složení Ștefan Ormenișan – klavír, klávesy, Alex Cioată – kontrabas a Iszlai Tamás – bicí. Klávesový mág využíval svoje syntezátory pro základní groovy, basista s bubeníkem pěkně tvrdili muziku. Škoda, že energická sóla na Fender Rhodes sklouzávaly občas do jednotvárnosti. Jinak další zajímavý rumunský projekt, jak můžete posoudit ve video ukázce níže.
Večerní festivalový program na Vlčí louce otevřel americký Jonathan Kreisberg 4tet. Zkušený kvartet Jonathan Kreisberg – kytara, Marko Churnchetz – klavír, Luca Alavano – baskytara a Colin Stranahan – bicí nám předvedl jedinečný moderní jazz s dominantní, velmi nápaditou kytarou Jonathana. Dr. Lonnie Smith řekl o dlouholetém spoluhráči Kreisbergovi, že „je to vášnivý hudebník s obrovskou vizí, který vždy hledá inovace“. A právě svoji vášeň a hledání zajímavých kombinací zdánlivě nadčasových zvuků s pečlivě propracovanými linkami a texturami nám přinesl na svém velmi povedeném koncertu.
Osobitý kytarový styl Jonathana Kreisberga jsme mohli hned v následujícím koncertu porovnat s kytarovým uměním bratrů Petera a Bernharda Meyerových z Berlína. Pěkně energické kytarové Melt Trio ve složení Peter Meyer – elektrická kytara, Bernhard Meyer – basová kytara a Moritz Baumgärtner – bicí nástroje předvedlo překvapivou, náročnou a někdy až experimentální hudbu, která zkoumala nezvyklé zvukové cesty. Jejich vzrušující evropský jazz byl zajímavým kontrastem k představení předchozí americké čtveřice. Škoda, že v klidných pasážích otravovala početné soustředěné publikum strunová sekačka na nedalekém hřbitově. Doporučuju video ukázku.
Hlavní hvězdy pátečního festivalového večera na Vlčí louce přijely z Norska. Nejprve Mats Eilertsen Trio ve složení Mats Eilertsen – kontrabas, Harmen Fraanje – klavír a Thomas Strønen – bicí rozhřálo a následně nadchlo zkušené publikum svým originálním skandinávským jazzem. Jejich hudba byla půvabná a neuspěchaná. Po celou dobu vedl Eilertsen zezadu a jeho nápaditá hra hnala hudbu stále kupředu. Fraanje přesvědčil, že je pianistou špičkových kvalit, zatímco Strønenovy divoce vynalézavé bicí přitahovaly pozornost. Nádherné trio, jasný vrchol pátečního festivalového programu.
Druhé norské Helge Lien Trio with Tore Brunborg přijelo na Gărâna Jazz Festival se skladbami ze své poslední desky, kterou natočili ve spolupráci se saxofonistou Tore Brunborgem – Funeral Dance (2023, Ozella). Album je poctou slavnému pianistovi Mishovi Alperinovi, učiteli a mentorovi Helgeho Liena. „Hudba je o písni, tanci, životě a smrti. To jsou věci, které jsem se naučil od svého učitele a mentora, neuvěřitelného ukrajinského klavíristy Mishy Alperina,“ říká Helge Lien, kterého doprovodili Johannes Eick – kontrabas, Knut Aalefjær – bicí a Tore Brunborg – tenorsaxofon. Jejich hudba byla hodně rozjímavá, dojemně melodická až melancholická. Nebylo se čemu divit, když šlo o Pohřební tanec, na počest Helgeho učitele.
