Tuzemská kapela POINT OF FEW, která sytí současný jazz elektronickou hudbou a melodickým popem, vydala 29. listopadu na značce Bivak Records další album. Zove se „Peripheral People“.
Kvarteto se v roce 2022 blýsklo nahrávkou „Open To Closeness“, na které hostoval hvězdný klávesák Jason Lindner. Na novém albu (chystá se i vinyl!) spolupracuje s britskými producenty Eddiem Stevensem (Moloko, Jana Kirschner, Marie Puttnerová…) a Robinem Mullarkeym, jinak vyhledávaným baskytaristou. Sedm instrumentálek je doplněno dvěma skladbami se zpěvem, respektive vokálem americké (ale v Česku „zdomácnělé“) zpěvačky Allison Wheeler. V jedné instrumentálce hostuje elektronický mág Aid Kid, jenž má s jazzmany už nějaký ten pátek co do činění (třeba zde). Není proto divu, že novinka nabízí ještě větší nadžánrovost, včetně písničkářství. Nejsem si ale jist, zda tak úplně k dobru věci…
„Album je pojmenováno po titulní skladbě, kterou jsem pro její atmosféru věnoval lidem, kteří jsou v metaforickém smyslu na okraji pozornosti světa. My sami žijeme a tvoříme mimo hlavní kulturní centra a jsme tak trochu peripheral people,“ vyjádřil se k názvu alba kytarista, skladatel a kapelník Radim Přidal. Pozoruhodná slova napsal k albu výše zmíněný Eddie Stevens:
Každá práce je nová zkušenost a tato nebyla výjimkou: Radim mě postavil před úkol ponořit se do bezchybných nahrávek kapely a extrahovat, rozšiřovat, spojovat, otesávat a zneužívat jednotlivé zvukové stopy, a pak je znovu skládat dohromady, šlo o tzv. totální mixování. A byla to radost: špičková muzikantská úroveň doplněná odvážnými nápady na pomezí současného jazzu a některých okrajovějších alternativních stylů, jako jsou griddlewave, troonk, backstep, fusion, phusion, post-nujazz, breakbroke, londýnský scéna… Vše vzniká za pochodu během procesu mixování, vlastně, stejně tak, jako tvoří hudbu tito hudebníci. Takhle vznikají nové žánry, chápete? Práce na projektu, který si klade za svou osobní výzvu proniknout na někdy nepohodlnou a neprobádanou půdu, je můj šálek kávy, a když jsem pracoval na tomto albu, velmi jsem cítil její opojné a stimulující aroma.“
Album se vyznačuje vskutku umně vycizelovaným, „elegantním“ zvukem. Všechny ty Stevensem zmíněné styly jsou tu přetaveny navýsost ústrojně, takže hudba Point Of Few nepůsobí jako dort pejska a kočičky. Otázkou zůstává, nakolik lze takto studiově „vyprodukovanou“ hudbu přenést i na pódia. Ovšem kapelu tvoří výteční a vynalézaví instrumentalisté, takže se dá předpokládat, že jejich hudba bude mít třeba zcela jinou kvalitu, více explicitní. A kdože kapelníka Přidala doplňuje? S tenor i sopránsaxofonem a klávesy je to Petr Smékal, u baskytary Vladimír Škoda a za bicími Marek Antoňů.
Stejně jako u předchozího alba jsem měl pocit, že v úvodních, v tomto případě čtyřech skladbách vystřílela kapela veškerý prach. Úvodní „Space Cowboy“ s ambientním antré představuje vzrušující směs hutné rytmičnosti a melodického tenorsaxu, posléze dokonce zvukové brutality v kontrastu s lyrickou kytarou. Titulní „Peripheral People“ se vyznačuje taktéž střídavým spojením měkké melodičnosti s drsným zhutněním; výrazný motiv se tak obaluje proměnlivou náladou a výrazem. Střídavé emoce a nálady prostupují také „Mellow Massive“ se saxofonovým staccatem, nepravidelnými sazbami a pohyblivou strukturou, což vytváří patřičné napětí. Sólově se pak představí i bubeník. Vrchol se vzklene díky okouzlující lyrické skladbě „Radiostar“ (nejdelší na albu – 6:47) se zaoblenou kytarou, ale výrazně údernou rytmikou. Náladotvorba je tu vskutku vycizelovaná až k dokonalosti, nikoli ale chladné, a už vůbec ne vypočítavé!
Jenže tentokrát přicházejí dva tracky se zpěvem, v případě „A Random Passerby“ v čisté písničkové formě. Pro mne to ale neznamenalo osvěžení, bohužel. Po instrumentálních hodech mne to, přiznám se, až iritovalo. A to jsem zpěvačku Allison Wheeler před časem opěvoval v recenzi jejího samostatného alba „Winterspring“. Naštěstí tu zpívá civilně, byť té křehkosti by mohlo být méně. Ale pak naštěstí vytryskne sopránka a při jejím sóle píseň instrumentálně vygraduje. V „Nashville Song“ zpěvačka vokalizuje (já vím, to je teď „móda“…), což mne ale neokouzluje. Ovšem kytarové sólo je excelentní…
A pak už zase vládne instrumentální um kvarteta. Houpavost „Speed of the World“ je metamorfována do nu-jazzu na straně jedné, na druhé pak do lyrického výraziva. Skladbě „Indeed Beat“ dodává hostující Aid Kid taneční spodek, rozmachují se éterické, ambientní i špinavé elektronické flákance; práce s dynamikou je nepředvídatelná, panuje hravost až orgie zvuků. Album uzavírá „Guest List“, v níž se na ploše pěti minut ozývá šmodrchanice house, ambientu, přirozeného tepu a vůbec zvukových zvlášnůstek. Že by se Point Of Few ubírali dál právě tímto směrem? Kdyby to bylo na úkor písničkovosti, bylo by to fajn. Protože pop-jazz snadno a rychle vyčichne…
