V závěru tohoto roku se vydavatelství Hevhetia představilo ještě se dvěma novinkami, jež se skví nejen hudebně, ale také literárně. Bezpochyby si zaslouží pozornost i jazzových fajnšmekrů, ať už je to kniha „„Julius Fujak: Iné hudobné diskurzory“ či 2CD „Striptíz nepoučiteľnej krásy/Striptease of Uncorrigible Beauty“.
Julius Fujak v rozhovorech, esejích a úvahách
Kniha „Julius Fujak: Iné hudobné diskurzory“ s podtitulem „Tvorba, rozhovory, eseje/úvahy“ představuje jednoho z „klíčových muzikologů, organizátorů a interpretů nové, experimentální hudby ve východní Evropě“, jak napsal v předmluvě slovutný australský avantgardní hudebník Jon Rose. A pokračuje: „Tak jako v případě všech nadšenců a tvůrců tohoto druhu hudby, jakým je Julius, by svět bez jejich oddanosti byl mnohem chudším místem, a bez té jeho obzvláště.“
Fujakovu tvorbu shrnuje PhDr Ľubomír Pavelka PhD, který mimochodem obsah knihy sestavil, v textu „Stručná sondáž kaleidoskopickej tvorby Júliusa Fujaka“. Á propos, pokud byste si na Jazzportu zadali jméno „Fujak“, narazili byste také na solidní sondu do jeho tvorby. Dalším oddílem knihy, a ten se Jazzportu týká již přímo, jsou rozhovory. Je jich sedm, mezi nimi i ten „náš“, který jsem s Fujakem uskutečnil před pěti lety https!
A pak jsou v knize jeho eseje a úvahy. Je to vzrušující čtení, kdy jste nuceni vracet se zpět a znovu se zamýšlet nad tou či onou sentencí, ba celými pasážemi. Fujak vám bez milosti, ale nadmíru vstřícně otevírá nové světy. Dovoluji si dvě citace z nich, abych vás navnadil…
4 a půl strany textu ticha Johnovi Cageovi (1 strana = 1 minuta)“:
Jeho 4’33“ se někdy přirovnává k Buddhovu tichému koanu s bílou lilií. Podle Cageova přítele Stephena Lucky Moskoa však souvisí spíše s jeho slohovou prací, kterou napsal ve věku čtrnácti let. Mimo jiné v ní píše, že pokud by všichni lidé na Zemi v jednom momentě přestali na minutu vykonávat činnost, které se věnují, a zaposlouchali se během ní do zvuků kolem, pak by se svět možná změnil…„Hledání ticha v akustickém smogu dnešních kaváren“:
Čím jsem starší, tím více mě fascinuje ono relativní ticho, tedy nikoli to absolutní, ale musique concréte různých sonických prostředí banálních, víceméně neslyšných zvuků. V nich totiž vše do sebe prapodivně organicky zapadá. A tak pokud sem tam najdu kavárnu, kde zrovna nefunguje hi-fi věž a internet, vypadl TV signál a zní jen to, co by jinak nebylo slyšet, sednu si a vychutnávám…
Na závěr samozřejmě nechybí zevrubná sumarizace Fujakova díla a doslov. V něm vydavatel Ján Sudzina mj. uvádí: „Přiznávám, že i já jsem některé jeho počiny vnímal zpočátku spíše intuitivně než důsledně …pochopil jsem až později … Jednoduše některé věci musíte uchopit až v celé jeho složitosti, pak vytvoří mandalu, kterou dokážete vnímat z odstupu či dokonce mít z ní i autentické potěšení…“
Navýsost potěšitelné je, že kniha má také zvukovou přílohu! A to v podobě průřezového dvojalba, které se skládá ze čtyř částí po 10 tracích – A: Skladby (1-10), B: Experimenty (11-20), C : Alternativy (21-30), D: Písničky (31-40).
Dva akordeony, jedna kytara a prozaické zamyšlení
2CD „Striptíz nepoučiteľnej krásy/Striptease of Uncorrigible Beauty“ nahráli akordeonisté Kamilé Čekauskaité a Boris Lenko, kytarista Miloš Železňák a dvě herečky, čtoucí prozaický text Silvestera Lavríka: Táňa Pauhofová (ve slovenském jazyce, první CD) a Annamária Janeková (v angličtině, druhé CD).
Nejdříve existovalo akordeonové duo Čekauskaité/Lenko, jež interpretovalo skladby současných skladatelů, poté se připojil Železňák (jistě čtenářům Jazzportu netřeba představovat) s akustickou i elektrickou kytarou (a také mandolinou). Společně uchopili vesměs minimalistické kompozice Zagara, Piačeka a dalších, vybrousili je a vycizelovali do navýsost působivého tvaru. Sedmnáct hudebních miniatur nakonec inspirovalo uznávaného prozaika, dramatika a textaře Silvestra Lavríka k napsání leckdy až beckettovského textu o soužití hub s lidmi, jehož název dal nakonec vzniknout titulu nahrávky. Šestnáct částí prózy tak prokládá jednotlivé skladby. Vzhledem k tomu, že obě herečky, Táňa Pauhofová i Annamária Janeková, disponují akusticky znělým hlasem s očividnou múzickou kvalitou, souzní s hudbou do výsledného, mnohdy až opojného tvaru. Občas se do hlasu ale vměšují ruchy hororového a industriálního charakteru…
Hudební kolekci otevírá „Ciaccona II.“ z pera Petera Zagara. Zní taneční ostinata akordeonů a vyostřená el. kytara, jež také nabluesověle osamí. Následují tři preludia z „Minimal Preludes, Book III.“ nizozemského skladatele (a baskytaristy symphonic-metalové kapely Within Temptation) Jeroena van Veena. „Prelude No.27“ evokuje francouzský městský folklór, „No.7“ je rozvířené, „No.37 (Goodbye Nokia)“ je projasněné, svižně roztančené. Zvukový čaroděj Ján Boleslav Kladivo, který mimochodem spolupracuje s Fujakem aka TJ Vjuga, se tu prezentuje třemi skladbami křehkými, tesklivými („L´eterna ploia“), středomořsky smutnými, umocněnými mandolinou („Nel cielo nuvoloso“) či jen s jímavými akordeony („Suora“).
Když minimalismus, tak nesmí chybět Philip Glass. Trio si vybralo nejdříve úvodní část „Opening“ z cyklu „Glassworks“; zatímco pulsují typicky minimalisticky akordeony, el.kytara rozvíjí téma až bouřlivě melodicky. Poté zazní „Modern Love Waltz“, taneční, plná jasu a klouzavé el.kytary a´la Americana.
Nejpočetněji je na nahrávce zastoupen Marek Piaček. Po radostném a dynamicky bohatém „Chacone“ následuje sedm částí pozoruhodné suity „Things Go Better with Tamagotchi“. Ta byla původně zkomponována ke konci devadesátých let pro VENI Ensemble a zní až nymanovsky. V sestavě dva akordeony a kytara nezní samozřejmě květnatě, ale i tak je to posluchačský zážitek. Taneční rozvernost, minimalistický a leckdy až rockový tah, ostinata kontra melodie, dechovková (snad bavorská?) skotačivost, vřelost, až triumf optimismu, tak se aktéři s nadhledem vyrovnávají s devadesátkovým boomem japonské kapesní elektronické hračky Tamagotchi. Pamatujete si na ni? Představuje domácí zvířátko, o které se musí pečovat a starat se, aby bylo spokojené. Dětský uživatel musí své tamagoči zejména „krmit“ a „hrát si“ s ním, tyto činnosti jsou prováděny symbolicky výběrem příslušných voleb pomocí tlačítek. Osobnost hračky se v závislosti na poskytované péči postupně vyvíjí. A nebo trpí, umírá a nakonec i zemře. Kolik dětí tahle hračka přivedla k šílenství!
Ti, kdož se vyhnuli všem virtuálním boomům, si nyní mohou vychutnat tuto jedinečnou nahrávku…