Český bubeník OTTO HEJNIC nahrál další autorské album v triu, a protože se tak stalo v New Yorku, jeho spoluhráči jsou kytarista PETER BERNSTEIN a varhaník BRIAN CHARETTE. Novinka se jmenuje „Forms of Happiness“ a vyšla 12. listopadu vlastním nákladem jako první počin Hejnicova labelu Ätträ Records.
Otto Hejnic dosud vydával alba na značce Hevhetia. Jenže ta letos ukončila svoji vydavatelskou činnost, takže se tvůrce musel rozhodnout jak dál. A tak založil vlastní label.
„Takže když jsem řešil název labelu, zvolil jsem slovo ätträ. Pochází z filmu Boj o oheň a označuje právě oheň. Tudíž něco zásadního pro lidstvo. A pro mne je tento label nyní také zásadní. Přemýšlím, že tam budu vydávat další hudbu. Časem na mých webových stránkách udělám extra odkaz na ten label,“ svěřil se mi Hejnic.
Formát tria bubeníkovi a skladateli Hejnicova formátu nadmíru sluší. Ačkoli si bývají všichni tři spoluhráči vždy rovnocenní, autorský a vůbec osobnostní vklad bubeníkův je určující. S kontrabasistou Josefem Fečem a pianistou Ondrejem Krajňákem nahrál pět titulů, od roku 2022 pak existuje mezinárodní trio Otto Hejnic Organism s hammonďákem Brianem Charettem a velšským saxofonistou Osianem Robertsem, jež vydalo dosud dvě alba. Letos se tedy objevilo další hvězdné trio – Otto Hejnic / Peter Bernstein / Brian Charette. A to vydalo debutový opus s nadějným titulem „Forms of Happiness“, jež je předmětem této recenze.
Briana Charetta, který často dlí v Praze, jistě netřeba představovat. Dodám snad jen tolik, že tento virtuóz na Hammond organ vydal letos několik alb, včetně dvou s legendárním saxofonistou Georgem Colemanem. Peter Bernstein nedávno dokončil nahrávku s Bradem Mehldauem a Alem Fosterem; v jeho portfoliu jsou také např. Eric Alexander, Jimmy Cobb, Lou Donaldson, Larry Goldings, Mike LeDonne, Melvin Rhyne, Dr. Lonnie Smith, Sam Yahel, Ron Carter, Steve Davis či Sullivan Fortner.
Nahrávací session v brooklynském studiu AcousticRecordings trvala pět hodin. Hejnic k tomu dodává:
„Což je v NewYorku takový obvyklý čas na jazzvou desku. Jedna, dvě verze skladby a jde se dál. Rčení ´čas jsou peníze´ tady platí obvzlášť.“
Ottovi utkvěla v paměti odpověď Petera Bernsteina na jeho otázku, zda nenahrají ještě třetí verzi. Peter se podivil a odvětil:
„A co tam chceš ještě nahrávat? Vždyť je to super.“
A všech devět skladeb, z nichž až na jednu výjimku, standard „I´ve Never Been In Love Before“, jsou z Hejnicova pera, je opravdu super! Jejich společným jmenovatelem je výrazná melodičnost až zpěvnost, vzdušnost, swingový a hardbopový tah, samozřejmě výtečná, jiskrná a citlivá sóla všech aktérů. A protože stopáž skladeb není zbytečně natahovaná (trvají od 3:37 do 6:29), zachovávají si neobyčejnou svěžest.
Přece jenom se ale zmíním o některých skladbách zvlášť. V prvé řadě je to melodicky vzletná „Forgotten Bag“, evokující melodičnost Beatles, hardbopově odpichová „Easy To Please“ i soulem a groovy sycená „On the Edge“. Album pak vrcholí jiskrnými skladbami, každá ale na opačném pólu. „Contemplative Citizen“ stojí na bezmála muzikálově čiré melodii, rozvíjené nádherným způsobem díky vpravdě vhledovým sólovým chorusům. Závěrečná „Children´s Joy“ je plná čisté radosti a hravosti, včetně Hejnicova sóla; vyčetl bych mu jediné: mohlo být o kousek delší! Taková je to čistoskvoucí radost…
Už teď se těším na další hudební formy štěstí!
