Nubya Garcia na Prague Sounds – divoká, hravá, hymnická, tesklivá i romantická

Nubya Garcia na Prague Sounds – divoká, hravá, hymnická, tesklivá i romantická

Lucerna Music Bar, Praha, 16. 11. 2024

Nubya Garcia – saxofon dorazila se sestavou James Beckwith – klávesy, Daniel Casimir – kontrabas, Sam Jones – bicí a rozjela koncert procítěným sólem do skladby Dawn za zdatné podpory včech členů uskupení. Postupně pak dávala prostor ostatním, počínaje Jamesem. Nejvíce ze všech se snažil Sam a hrál nesmírně barvitý podklad hned od začátku a v podstatě pořád sóloval. Následoval hip-hopový groove basisty, do kterého Nubya vpustila pořádně nadupané jedovaté sólo. Když zrovna sama nehrála, ladně se pohybovala po pódiu dávajíc prostor ostatním a také je dirigovala a vybízela k sólovým výstupům. Sólo dostaly klávesy i bubeník a pak to stáhli do klidnější fáze s houpavým rytmem, následované zběsilou kanonádou bicích. Bylo zřejmé, že si hraní novinek z alba Odyssey užívali i při prezentaci Solstice a Clarity.

Když se k sólu dostal Daniel, pobavil nás vysokými tóny v podstatě za limity nástroje a vysloužil si patřičné ovace publika. Nubya pak interagovala se Samem a napůl otočená k němu reagovala na jeho beaty. Celkově je to strašně sexy muzika, navíc v takovéto zdařilé živé prezentaci. Další věc přešla do úplného vyklidnění, kde zahrála Nubya zcela sama a velmi dojemně. Pak se opět rozjel nadupaný beat a nebylo tomu poprvé, co se vlnil celý klub, když na závěr skladby postupně ještě muzikanti přidávali pod kotel. Nubya nádherně vybudovala své sólo, a poté následoval James, samozřejmě stále za podkladu neúnavného Sama za bicími. Byly to skladby We Walk in Gold, Set It Free a také In Other Words, Living, které se přelévaly do sebe a krásně prolínaly. Vystoupení bohužel mírně poznamenal časový pres, neboť bylo nutné klub za včasu vyklidit kvůli pozdější diskotéce. Nubya nás ale i přes nedostatek času vyzvala, abychom jí po koncertě na kartičku napsali, jak se nám její nové album líbí a podpořili tak její projekt, ve kterém sbírá ohlasy. Na závěr pak ještě zazněla titulní skladba alba Odyssey. Naštěstí jí ještě dovolili přídavek v podobě Triumphance, ale to už byl opravdu konec, i přes neutuchající ovace potěšeného publika. Nubya Garcia předvedla, jak umí proplétat žánry jako R&B a dub do svých jazzových kompozic, využívajíc rytmy svého guyansko-trinidadského dědictví. Její saxofonová hra byla nádherným barevným spektrem – divoká, hravá, hymnická, tesklivá i romantická. Celý koncert byl opravdovou hudební odysseou!

Fotky: Petra Hajská