České trio TRIPlay vydalo 1. listopadu eponymní debutové album. Nese se ve znamení rozmanitosti a poctivé snahy o originalitu, čímž se vyhnulo tolik častým klišé, jež fusion často doprovázejí. Album vyšlo vlastním nákladem, ovšem za pomoci Digiton Music Agency.
TRIPlay tvoří kytarista Kryštof Tomeček, klávesák Jan Uvira a bubeník Marek Urbánek, kteří se potkali před více než deseti lety na pražské jazzové konzervatoři. Dnes vystupují s osobnostmi české hudební scény napříč žánry (např. Vojtěch Dyk, Paulie Garand, Lenka Dusilová, Prago Union či Lake Malawi). Na jedenácti instrumentálních skladbách, jež debut obsahuje, začali pracovat v pandemickém roce 2021. Uzavřeli se ve zkušebně v pražském Karlíně, kde nejdříve kolektivně improvizovali a zkoušeli témata, postupně vycizelovali repertoár a následně nahráli.Ztížené podmínky ještě více vyburcovaly protagonisty k nadšení, energičnosti a propracovaným instrumentálním výkonům. Absence baskytary je nahrazena nápaditou hrou Jana Uviry na syntezátor Moog. „Nové album je navzdory skromnému obsazení zvukově velmi pestré. Nešlo nám o to zachytit pouze živou podobu skladeb, nýbrž na živých základech vystavět další zvukové vrstvy a barvy,“ vyjádřil se Uvira.
A že těch zvukových vrstev a barev je! A dynamických proměn, bohatých struktur; leckdy jsou až zappovské, mnohdy art-rockově rozmáchlé. Singlová vlaštovka „Trust“ byla vypuštěna již 18. října. Cinematický záběr, proměnlivost, výtečné kytarové sólo, nápaditá hra bubeníka, klávesová jíška, nálady se střídají; to vše činí z takového fusion jazzu přesně to, co ještě dokáže potěšit sluch a srdce posluchače, který toho slyšel mraky a obává se prázdných gest a klišé…
Ono to ale ze začátku vypadá všelijak. Kapela v „Intro“ i „One After The Other“ sice stavěla na provzdušněné melodičnosti, akusticko-elektronické barevnosti a instrumentální zdatnosti, ale místy to působilo jaksi uhlazeně a dokonce předvídatelně. Ale pak přišel třetí track „Blind Alley“ a ocitnul jsem se rovnou na vrcholu posluchačské osmitisícovky! V úvodu art-rockový horor, bohatá obrazovost, hbité kytarové sólo, vše zahuštěno el. pianem a syntezátorem. Následující „Spiffy“ je zvrásněna staccatem, patrná je tu acidová příchuť, vzdušnou melodii nese kytara, rozlévají se barvy; při chorusech kytary a syntezátoru tok graduje. „Questions“ je jazzovým preludiem, s jímavou melodií, obalenou barvami. A je tu další vrchol, šestiminutový „Resigned“; syntezátorové staccato plus zlenivělé bicí a melodická kytara vytvářejí kontrast, a tím pádem také napětí. Vše je pak umocněno gradujícími, nápaditými sóly kytary a syntezátoru a samozřejmě zhutnělými až eruptivními bicími.
„I´ll Leave It Up To Her“ představuje akustické pohlazení, při němž může posluchač po předchozím nářezu vydechnout a připravit se intenzivní „Tidal Soul“. Tento art-rockem prošpikovaný kus, s kosmickými respektive psychedelickými barvami a kontrastem šťavnaté kytary a klavíru vyvrcholí hustě intenzivním zvukem. Následuje třetí vrchol – „Saint George´s Funfair“, hutný, zvukově zašpiněný a zároveň zlahodnělý varhanním spodním proudem, notně zappovský, s naléhavou, mrštnou kytarou. Album uzavírá nejdelší skladba „Some Of Us Might Be Positive“ (6:40), přemítavá, elektronicky barevná, postupně znaléhavělá, bobtnající intenzitou sól všech tří aktérů; bicí vytrysknou v samotném finále.
Nadmíru vydařený debut!
