Polská formace BŁOTO, jež sama sebe označuje jako „nějaký divný zablácený future-jazz“, vydala nové album. Dostalo příznačný titul „Grzybnia“ (Podhoubí) a světlo jazzového světa spatřilo 11. října na značce Astigmatic Records.
Hudba kvarteta Błoto je hluboce zakořeněna v brutálních hip-hopových groovech, odkazujících volně k soundu devadesátých let. Hudba je to vskutku špinavá a nekompromisní, spočívající na elektro-akustických polyrytmech, najazzlém pianu a místy až freejazzovém saxu. Radikálnost hudby koresponduje s atmosférou doby. Doby klimatických změn, vyostřeného sociálního rozdělení, nenávistných projevů, bujícího nacionalismu, policejní brutality, klientelismu, politického mafiánství a demontáže struktur právního a demokratického státu. To vše se děje před našima očima v přímém přenosu, ale my jsme hluší a slepí. Je na umělcích, aby nás probudili z letargie a poraženectví…
Ostatně čtenářům Jazzportu tuto electro-jazzovou úderku nemusím blíže představovat. Její druhé album „Kwiatostan“ (2020) jsem tu recenzoval a kolegové Michalové navštívili o dva roky později jejich koncert na neobvyklém místě a přinesli odtud report.
„Grzybnia“ je již šesté album kapely Błoto! Členové se tu představují jmény po vzoru hiphoperů jako Wuja HZG (baskytara, moog, perkuse), Latarnik (piano, mimimoog, syntezátory, perkuse), OlafSaxx (Roland Aira System a TR-8, tenor a soprán sax) a Cancer G (bicí, bicí zvukové moduly, perkuse).
Myšlenka nového alba se rodila již během tvorby alba „Kwasy I Zasady“ a vykrystalizovala na konci ledna 2023 ve varšavském studiu Pasterka, a to po dohledem zkušeného mistra zvuku Piotra Zabrodzkiho. Nápady doslova tekly. Novinka nejen hlouběji poukazuje na polarizaci společnosti ve 21. století, ale jde ještě dál. Metafora podhoubí zdůrazňuje potřebu spolupráce jako základní lidské dovednosti. Podhoubí (čili myceliu) se daří v degradovaných, zdánlivě neživých prostředích, často vytvořených lidmi. Spolupráce prospívá všem zúčastněným, jde vlastně o princip symbiózy. Błoto působí podobně jako mycelium. Nepochybně také patří do podzemí. Destruuje hudbu, aby mohla vzniknout hudba nová. Zpracovávají hudební podhoubí a vytvářejí novou životnost v rozličných, mnohdy neuvěřitelných kombinacích. Výsledkem jsou jak houby jedlé, tak jedovaté; slyšíte tučné beaty, rozmanitou elektronickou taneční hudbu, spirituální jazz, improvizaci, illbient, industriál, noise atd. Pravá to podzimní hudba…
Album obsahuje devět skladeb, pojmenovaných po houbách. Půl napůl jedlé a jedovaté. Plus lysohlávka, která je tak nějak na rozhraní. „Łysiczka“ také otevírá tuto pozoruhodnou podzimní žeň. Minimalismus zahuštěný ambientní jíškou a ozdobený elektronickými cukrbliky a klavírními perlami umožňuje posluchači domýšlet melodii a scelovat celý tvar. Poté následuje „Kozak“ (jistě netřeba překládat), sycený razantně se do uší zařezávajícími elektronickými hřeby a hysterickým saxofonem. „Shiitake“ (Houževnatec jedlý) staví na houseovém podkladě čili razantním elektronickém minimalismu, zvonivých propletencích, proměnlivé struktuře a dynamice. „Boczniak“ (Hlíva ústřičná) střídá elektronické plástve a vícevrstevnatost s bezmála cinematickými plochami. „Prawdziwek“ (Hřib smrkový, čili pravák) je notně jazzový, s pramenitým klavírem, výrazným tenorsaxem a vznětím emocí až k hymničnosti. Jedovatá část alba začíná osmiminutovou skladbou „Podostroma“ (vražedná houba kyjovenka aka hořící korál), již považuju za absolutní vrchol alba. Zprvu meditativní, posléze emotivní až k free jazzu. Poté dojde ke zvolnění, ačkoli bicí nadále divoce cirkulují, vyřine se piano, dochází k pravidelnějšímu proudu a tepu. Následuje tranceová „Muchomor“, zlověstná, až žiletkově vyostřená, v závěru obestřená jedovatě ambientním oblakem. „Szatan“ (není třeba opět překládat, že?) je prošpikovaný hustými šamanskými polyrytmy, do nichž se zařezává i freejazzově naráží saxofon a lidský hlas odněkud od domorodého ohně. Domorodý jazz se poté nadouvá elektronickým hlukem. Houbově hudební album uzavírá „Zasłonak“ (Pavučinec) s noisovým tepem, elektronickými barvami a nesmělými klavírními motivky…
Pozoruhodné album s předzvěstí jazzu budoucnosti!
