Jeden z nejuznávanějších současných amerických jazzových altsaxofonistů a skladatelů DARIUS JONES vydal 4. října na značce AUM Fidelity nové album; zove se „Legend of e´Boi (The Hypervigilant Eye)“ a jde o sedmou kapitolu (ze zamýšlených devíti) hudebního eposu pod názvem „Man´ish Boy“. Tento projekt, který Jones započal v roce 2009, pojednává o duševním zdraví černochů a jejich léčení z osobního a kolektivního traumatu prostřednictvím terapie, komunit a kreativního vyjádření.
Darius Jones (nar. 3. 5. 1978) je v současné době zásadním afroamerickým hudebníkem, který inovuje jazzovou tradici a vychází zároveň z černého futurismu. Uznávaný je nejen kritiky, ale též širokou jazzovou veřejností po celých Spojených státech a Kanadě. Spolupracoval a spolupracuje kupříkladu s Oliverem Lakem, Williamem Parkerem, Andrewem Cyrillem, Craigem Tabornem, Jasonem Moranem, Trevorem Dunnem, Mathewem Shippem, Marshallem Allenem, Branfordem Marsalisem, Nicole Mitchell atd. Darius Jones věří, že konfrontací s vlastní apatií a egem vytváří autentickou hudbu, která nás nutí být lepšími lidmi…
Jeho trio, ve kterém nové dílo nahrál, tvoří taktéž výteční instrumentalisté: bubeník Gerald Cleaver a kontrabasista Chris Lightcap. V kontextu předchozích šesti kapitol Jonesova projektu je obal sedmého CD a LP nejnápadnější. Na rozdíl od těch sytě barevných a zahuštěných, což se zdá být oxymóronem. Ale není. Dalo by se napsat, že je svojí ošklivou šedivostí vlastně něčím jako antiobalem. Jenže tenhle portrét umělce hledícího směrem k posluchači, s očima dokořán, vítajícími, zvoucími, žádajícími o to, aby byl viděn, souzní s jeho hudbou nejlépe. Vždyť jde o srdcervoucí, vášnivou kolekci skladeb, jež zkoumají umělcovo nitro, traumata a terapii černého lidu, kam patří tělem i duší. Součástí alba je brožura s eseji a výtvarnými díly sedmi afroamerických autorů, inspirovaných Jonesovou hudbou. Sám hudebník dodává:
„Toto album je o odhalení, které jsem učinil díky terapii; že nemusím prožít zbytek života z pohledu svého traumatu z dětství. Terapie mne zbavila napětí a nesouladu, jež jsem cítil mezi svou minulostí a přítomností. Uzdravení chce čas. Může existovat věčnost, která nebude v zajetí minulosti.“
Více než 55minutové album obsahuje šest rozměrnějších kompozic. Jejich společným jmenovatelem je hutná, intenzivní rytmika, spirituální a výrazově naléhavý sax, strhující gradace od blues, gospelu, spirituálu a cool až k free jazzu.
Album otevírá „Affirmation Needed“, v níž saxofonista střídá frekvenci až kulometných frází, posléze se vydá do stratosférických výšek a po následném chrlení do free jazzu vtiskne se sugestivním účinkem gospelové vznícení. Následují dvě skladby, které považuji za vrcholové vyklenutí alba. „Another Kind of Forever“ (8:49) působí až duchovně vznosně, přičemž přibývají emoce, jež kulminují do vznětí fatalismu. V závěru dochází k odevzdání se, jež ústí do vzdorných riffů. „No More My Lord“ (9:33) je jediná převzatá kompozice, kterou ovšem Jones uchopil úžasným způsobem! Jde o jednu z mnoha písní, kterou legendární sběratel autentické lidové hudby Alan Lomax nahrál 9. února 1948 v mississippské věznici Parchman Farm. Kontrabasista vytváří smyčcem dronový tok, saxofonista s bubeníkem improvizují na melodii spirituálu. Vzniká obrovské napětí, hudební proud graduje, v půli vybuchne mocný free jazz. V tracku „We Outside“, nejdelším na albu (11:37), rytmika bují do všech možných tvarů, sax je zprvu nesmělý, než se gospelově rozproudí, pozvolna přibývají emoce, v závěru dochází k freejazzové erupci. Následuje „We inside Now“, jež svojí procítěnou bluesovou náladou tvoří protipól k předešlému tracku. Je to nádherná balada, melodicky klenutá, s přibývajícími emocemi a naléhavostí. Album uzavírá nazlobená „Motherfuckin Roosevelt“, která vychází z jednoduchého, očividně zesměšňujícího cool motivu; ten se ale překlopí do odpichového blues, po výtečném kontrabasovém sóle v polovině skladby zazní cosi hymnického. Autorova altka to ale rozseká napadrť a nakonec zvítězí opět cooljazzová nálada.
Tohle album je podle mne jedním z nejžhavějších kandidátů na album roku…
