První dva dny na JGTT v duchu naděje a porozumění

První dva dny na JGTT v duchu naděje a porozumění

středa 9. října 2024 –⁠ kavárna Artičok, knihovna města Hradce Králové

Do Hradce Králové jsem dorazil až den po oficiálním začátku festivalu Jazz Goes to Town a přišel jsem tak o jistě vynikající koncert tria Dorůžka – ⁠Fischmann – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠Novák, dokonce v rozšířené sestavě, tedy jako při křtu alba v JazzDocku. Festival tedy pro mě započal až debatou, kterou moderoval kolega Honza Hocek v kavárně Artičok. Měli jsme možnost poznat všechny tři dramaturgy festivalu (Martin Brunner, Zdeněk Závodný, Michal Wróblewski) a nahlédnout do historie a současnosti Jazz Goes to Town. Všichni tři jsou rovněž skvělými muzikanty, takže povídání zakončili vydařeným jamem. První dva dny na JGTT v duchu naděje a porozumění

PHILM v knihovně předvedli pořádně rozbitý začátek, ale pak naštěstí začali hrát, i když si drželi roztěkaný projev v podstatě po celou dobu vystoupení. Zpočátku mi to místy dávalo smysl a na nepřetržitý proud jsem se napojoval, pokud ho zrovna záměrně nerozbíjeli. Bubeník neustále rozprostíral nápaditý koberec rytmů, na kterém mohli pianista a saxofonista stavět. Semknutou hru často ničili do nesourodých pazvuků, aby nás připravili na další a další katarzi. Elektronické nebo akustické ruchy barvily atmosféru, ale po nějaké době se již přecijen začal dostavovat pocit, že se to nikam dále nevyvíjí. Před koncem mě ještě chytla jakási rozevlátější pasáž, kdy chvíli kapela zněla jinak, aby vše na závěr zase zhutnělo a ještě jednou zintenzivnělo…

Tongu na to šli od počátku trochu podobně jako PHILM a nedali nám nic zadarmo. Již jsem se bál, že nám vlastně vůbec nenaloží, ale naštěstí to po tom úvodním 10 minutovém freečkovém blbnutí konečně přišlo. Pořádně do toho šlápli a někde by se tam dal snadno dohledat i ten hardcore, který byl v promo materiálech také zmiňovaný. A tenhle nářez mi byl teda po chuti a hned jsem byl mnohem víc doma. Doufal jsem, že tohle udrží po celý koncert, ale to by vlastně asi ani jim samotným nedávalo smysl. Continual, Hladký android či Děcka ticho byly některé ze skladeb, které zazněly. K předchozímu běsnění z první skladby se již nevrátili, takže pro mě koncert vyvrcholil právě tam, ale i po zbytek následující hodinky jsem se vůbec nenudil a v těch hutných pasážích to solidně šlapalo a i mnou vibrovalo. 

čtvrtek 10. října 2024 –⁠ Studio Beseda

Maniucha & Ksawery kombinovali jazzovou improvizaci s tradičními písněmi z oblasti bývalého Polska na území současné Ukrajiny. Maniucha se sympaticky rozhodla koncert uvádět v polštině, ale přesto často mile přeskakovala do angličtiny. Ksawery vládl kontrabasu jak smyčcem, tak prsty a toto komorní duo nám zprostředkovalo neobvyklý zážitek, na který jsem vlastně nebyl nijak připraven a musím se přiznat, že hlavně díky zpěvu mi ani příliš nesedl. Ještě před začátkem koncertů padla od Michal Wróblewskiho trefná otázka, zda je tohle ještě jazz. V dnešní době jsou již škatulky dávno překonány a speciálně v Hradci se na ně naštěstí moc nehraje, takže vlastně proč ne! Ve své hudbě evokovali jaro, svatby, milostné písně, ukolébavky a zasazovali je do příběhů mapujících koloběhy přírody a lidského života…

Maja S. K. Ratkje & Stian Westerhus pro mě byla opět neznámá dvojice a čekal jsem, zda budu tentokráte mile překvapen. Tahle částečně improvizovaná seance a performance založená na textech Shakespeara pro mě však byla tvrdým oříškem. Opět předem absolutně nepolíben a nevědíc co mohu čekat jsem se do toho nějak nemohl zpočátku dostat. Trízeň harmonia byla patrná, vrzání houslí, citlivá kytara, skřeky… tím alespoň bylo toto vystoupení rozhodně pestřejší než to předchozí. Rozervanecké momenty při zpěvu Stiana a Maja evokující Ivu Bittovou mě vytrhly z letargie a od té chvíle pro mě koncert dostal daleko větší energický náboj a nakonec jsem vlastně byl tak nějak zajímavě uspokojen, byť ta hlavní esa z rukávu pro mě festival vytáhl až v následujících dnech.

Fotky: Lukáš Veselý