Fanfare Ciocărlia (Rumunsko)
2. 10. Palác Akropolis 19:30
Rumunská dechovka a jedna z nejslavnějších a nejlegendárnějších romských kapel se vrací do Prahy!
Nejrychlejší dechovková kapela na světě za svou čtvrtstoletí trvající kariéru odehrála více než 3000 koncertů po celém světě a vydala řadu vysoce ceněných alb. Jedna z nejlepších současných živých kapel pochází ze zapadlé vesničky na východě Rumunska. Od ostatních balkánských dechovek ji snadno rozeznáte: hraje s pankáčským nasazením a jazzovou virtuozitou. Kapela vznikla poblíž hranice s Moldávií, ve vesnici Zece Prajini, kde žije 80 romských rodin, které se po generace věnovaly svým polím a hudbě. Za totality to byl kraj odříznutý od civilizace, díky čemuž se tu uchovala hudba, která jinak v jiných krajích Rumunska zanikla. Kořeny této hudby sahají až do Osmanské říše a čerpají ze stylu tureckých vojenských kapel.
Dominantním nástrojem těchto “tureckých muzik” byla původně zurna, hoboji podobná píšťala, která svým ostrým zvukem pronikla i tou nejhlasitější bitevní vřavou. V 18. století vyměnily vojenské kapely dosavadní orientální nástroje za evropské, ale původní turecký způsob hry si ponechaly. Skupinu objevil roku 1996 německý hudební nadšenec a později impresário Henry Ernst – a když ji přivezl do Londýna, Times její hudbu označily za “pekelný nářez”. Fanfare Ciocărlia natočila deset alb, z nichž řada pronikla do čela žebříčků a inspirovala filmaře – renomovaný turecký dokumentarista Fatih Akin zachytil jejich triumfální koncerty v berlínských klubech. Expert na hudbu Východní Evropy Garth Cartwright o skupině nadšeně píše ve své knize Princové mezi lidmi, filmový enfant terrible Sacha Baron Cohen si u nich objednal hudbu k filmu Borat, jejich skladby byly mnohokrát remixovány a adaptovány desítkami DJů i kapel.
Na pozdější alba skupina zařadila radikální úpravy západních evergreenů – včetně filmového tématu z Jamese Bonda a Caravan od Duke Ellingtona – které dokazují, jak nicotné jsou hranice mezi hudebními žánry. Kapela též exceluje v unikátních scénických projektech – Gypsy Queens & Kings je přehlídkou těch největších romských osobností a Balkan Brass Battle je dramatickým soubojem mezi Fanfare Ciocărlia a hudebně spřízněnou srbskou dechovkou, známou z filmů Emira Kusturici.
Nils Petter Molvær (Norsko)
5. 10. Palác Akropolis 19:30
Trumpetista Nils Petter Molvær přijíždí s albem Stitches (2021).
Trumpetista Nils Petter Molvær spojuje prvotřídní jazz s trip-hopem, drum’n’bass a samply. Jeho hudba znamenala epochální průlom v produkci elitní značky ECM, která ji vydala v remixové verzi. Do Prahy přijíždí s albem Stitches, které nahrál se svým kvartetem a které z velké části vznikalo během pandemie covidu. Přesto zní album plynule a organicky a dokazuje, že spolupráce a umělecká vize mohou překonat izolaci i odstup. Závěrečná skladba je vůbec první coververze, kterou Molvær udělal – ohromující verze písně „True Love Waits“ od skupiny Radiohead.
Jeho nahrávky s předními skandinávskými hudebníky i Elvinem Jonesem, Gary Peacockem či Georgem Russellem jazzová veřejnost dobře zná, ale NPM má také obrovskou zkušenost v rocku a taneční hudbě. Jeho první sólové album Khmer, unikátní fúze jazzu, elektronických krajin i rytmických smyček vzbudilo obrovskou vlnu zájmu veřejnosti i médií. Získalo norskou Grammy i cenu Německé gramofonové kritiky. Poznávacím znakem Nills Petter Molværa je zvuk trubky s dusítkem, inspirovaný nahrávkami Milese Davise z 70. a 80 let.
Fred Frith (UK)
9. 10. Palác Akropolis 19:30
Britský kytarista, multiinstrumentalista a skladatel Fred Frith se vrací do Prahy v rámci turné k jeho 75. narozeninám!
Ve svých pěti letech se začal učit hrát na housle a následně působil ve školním orchestru. Ve třinácti přešel ke kytaře a nedlouho poté založil svou první skupinu. Později se věnoval studiu literatury, ale souběžně se studiem již od roku 1968 působil v avantgardní skupině Henry Cow; se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1978. Po jejím rozpadu založil soubor Art Bears. Když v roce 1979 Art Bears vystoupili na Pražských jazzových dnech v Lucerně, změnil se život nejednoho českého rockového experimentátora a posluchače – Frith a spol. totiž předvedli něco, co díky informační bariéře ztělesněné železnou oponou v Čechách dosud nikdo neslyšel. Od té doby se jeden z nejpracovitějších současných hudebníků Fred Frith do českých zemí opakovaně vrací. Mezi stovky jeho hudebních spolupracovníků se totiž počítají i Iva Bittová a Pavel Fajt. Dále spolupracoval například s Robertem Wyaettem, Mikem Pattonem, Billem Laswellem nebo se skladatelem a saxofonistou Johnem Zornem, s nímž nahrál mnoho alb. Frith je součástí slavného filmu Step Across the Border, který podle Cahiers du Cinéma patří do stovky nejvlivnějších filmů všech dob.
Harpreet Bansal Trio (Indie, Norsko, CZ)
11. 10. Jazz Dock 19:00
Harpreet Bansal Trio vzniklo v roce 2008. Ve své tvorbě propojuje severoindickou klasickou hudbu, jazz, různé styly lidové hudby, současnou klasiku, Bollywood a další. Indicko-česko-norské trio je v oboru propojování odlišností unikátním projektem, které po zásluze sklízí uznání jak u hudebních kritiků, tak u vnímavého publika.
Norská houslistka a skladatelka s indickými kořeny Harpreet Bansal se v posledních letech etablovala jako jedna z nejzajímavějších norských hudebnic. Její jedinečný přístup k hluboce zakořeněné indické tradici ragga čerpá inspiraci z jazzu, lidové hudby a současné klasické hudby. Je jednou z nejvyhledávanějších norských interpretek, která pravidelně vystupuje na prestižních festivalech doma i v zahraničí. Svou hudbu přednesla jako sólistka s tak významnými tělesy, jako jsou Filharmonický orchestr Oslo a Orchestr Norského rozhlasu.
Vojtěch Procházka je všestranný přední český pianista a skladatel, pohybující se na poli jazzu a improvizované hudby. Po studiích na VOŠ Jaroslava Ježka studoval dva roky na pařížské Conservatoire nationale supérieur de musique. Poté absolvoval roční výměnný pobyt na norské Musikkhogskole v Oslo, kam byl posléze přijat do magisterského studia. Mezi jeho hlavní projekty patří Harpreet Bansal Trio nebo domácí kapely Vertigo, Monika Načeva & Zdivočelí koně či Freetown Quartet Luboše Soukupa. Procházka se dále věnuje improvizaci k němým filmům a skládání filmové hudby.
Andreas Bratlie je bubeník, perkusista, zpěvák a skladatel, který vystudoval Norskou hudební akademii v Oslu a pracuje na volné noze pro různé umělce a soubory od elektropopu až po současný jazz. V posledních letech pravidelně spolupracuje s Bertine Zetlitz, MiniMacro Wind Ensemble a Harpreet Bansal Trio. V posledně jmenovaném uskupení jako jeden z mála hudebníků v Norsku hraje na indické bubny tabla.
Ghost-Note (USA)
12. 10. Palác Akropolis 19:30
Elitní funk a groove s bubeníky ze Snarky Puppy. Superskupinu vede snad nejlépe sehraná dvojice hráčů na bicí a perkuse, Robert Searight a Nate Werth, mnohonásobní držitelé Grammy ze Snarky Puppy. Hvězdnou sestavu obohatili ti nejlépe fundovaní sidemani takových hvězd jako Prince, Snoop Dogg, Erykah Badu, Herbie Hancock či Kendrick Lamar. Po dvou letech se Ghost-Note vrací do Prahy v plné sestavě s novým albem Mustard n’Onions (vychází 19.4. 2024).
Žánrově navazují na funkové základy, které položili Fela Kuti, Talking Heads či James Brown, a transformují je do zatím nikdy neslýchané instrumentální exploze. Připravte se na divokou party v té nejlepší muzikantské společnosti! Skupina vznikla roku 2015, obě její studiová alba vzbudila světový ohlas a pronikla na vrchol jazzového žebříčku iTunes. Na druhém z nich, Swagism, hostoval jeden z nejžádanějších světových jazzmanů, saxofonista Kamasi Washington. Kritika psala, že zvuk kapely se na něm rozpíná všemi myslitelnými směry, včetně funku, psychedelie a disca. Oba zakladatelé kapely, Searight a Werth, pocházejí z Texasu, a jejich společným cílem je hudba stojící na perkusích a věčně pulsujícím rytmu.
The Staples Jr. Singers
15. 10. Palác Akropolis 19:30
Pro gospel byli Staple Singers tím, čím se stal Robert Johnson pro blues. Jejich syrový autentický projev před půlstoletím inspiroval vznik sboru Staples Jr. Singers. Ten založili o dvě generace mladší sourozenci Brownovi ve věku 14 až 16 let. Podobně jako původní Staple Singers pocházeli z černošských komunit na jihu Spojených států. Debutové a dosud jediné album s příznačným názvem When Do We Get Paid, Kdy dostaneme zaplaceno, se stalo sběratelským artiklem. V reedici jej letos vydala značka Luaka Bop, založená Davidem Byrnem. Propojení černošského temperamentu s křesťanskou spiritualitou bylo startovní inspirací pro řadu velikánů soulu i rock and rollu, včetně Arethy Franklin a Little Richarda, a má mnohem blíž k africké trance music nežli k bělošským církevním zpěvům.
