Brněnská úderka ENDEMIT vydala 13. září na značce Ma Records nové album (v podobě vinylu) s titulem „Salami Tiger“.
Endemit na sebe strhnul zaslouženou pozornost již výtečným debutem „Poslední dobou je to delší dobu špatný“ (2021) a pozoruhodným audiovizuálním EP „E-show“. V průběhu posledních srpnových dnů loňského roku nahráli v pardubickém Divadle 29 v rámci rezidenčního projektu materiál pro třetí album „Salami Tiger“. Prostředí východočeské mekky alternativní kultury hudebníkům očividně svědčilo, a vznikla tak strhující kolekce devíti skladeb, jež doslova vybuchují nespoutanou energií a tvůrčí fantazií. K ustálené sestavě tria, tvořeného kytaristou Vítem Benešem, baskytaristou Vlado Micenkem a bubeníkem Erikem Hajtmánkem, přibyl tentokrát jihokorejský tenorsaxofonista a improvizátor Jung-Jae Kim, usazený v současné době v Berlíně.
Hudba Endemitu se tak ještě více přiblížila soundu newyorského downtownu, konkrétně Johnu Zornovi. Ale nejde ani zdaleka o nějakou prvoplánovou inspiraci, nedejbože snad dokonce plagiát. Byť vystopujeme podobné ingredience, jako je free jazz, free improvising, prog-rock a´la King Crimson, dokonce progresivní metal, občas navrch psychedelický opar a podobně, protagonisté je využívají v každé skladbě jinak, v jiném poměru, a hlavně: objevně, nečekaně!
Z každé skladby přímo tryskají gejzíry kompozičních, aranžérských a zvukových nápadů, a to i z miniatury „Unlimited trpělivost II.“, již Endemit promění ve zvonivou, perlivě lyrickou perličku. Nebo v necelých dvou minutách „Tiger Deluxe“ vytkne před závorku hutnou baskytarovou linku, do níž se kytara pokouší vedrat. Vzniká tak napětí. Ostatně kapela je mistrem napětí! Nerve to do nás hned od začátku pod tlakem, nechává nás vydechnout, pak nadechnout, abychom vzápětí ani nedýchali, a nakonec se zalkli posluchačským orgasmem. A ještě se zasmějeme, protože Endemitu není cizí humor; což není na škodu nikdy. Nebrat se vážně, to nabíjí (nejen) hudbu opravdovým životem…
Tak třeba hned v úvodním tracku „Salami Tiger“ slyšíme rozvolněné, neidiomatické antré, pak se na nás vyvalí hutný proud s proklamací textu v angličtině i se skandováním, také humorný rozhovor v češtině, po něm parádní kytarové sólo. Následující kus „Křápanice aka vepřové hlavy“ je sycen prog-rockem s minimalisticky šťavnatým tahem, jenž ústí do nelítostného kytarového nářezu. Skladba „Ráda mě lakuje“ prorůstá nervností, posléze proměnlivými vlnami energie. „Unlimited trpělivost“ je neobyčejně rafinovaná balada, se zhuštěnou lyrikou, výraznou basovou linkou, minimalistickými figurami, nad nimiž se prohánějí bicí, a závěrečným vzepětím. Poté nastupuje nelítostný prog-metal v „Elastic“, s nepravidelnými rytmickými drúzami, nahulenou fašírkou jak z hospody a freejazzovým saxem. Album vrcholí desetiminutovým opusem „Asi jdu na pět“; v něm se snoubí recitace, melodičnost, undergroundový odér, acid, saxofonové vzlyky, jež ústí do navztekaného freejazzového sóla při prog-rockové jízdě snů se špetkou psychedelie. A ještě to hypnoticky graduje! Krimsoni by měli dozajista radost…
