Mezi Linzem a Passau, nedaleko vesnice Diersbach, pořádá v červenci rakouský pozounista Paul Zauner výborně obsazený jazzový festival INNtöne. Na svém statku v krásné zvlněné krajině uprostřed polí, luk a lesů bývá sestava každoročně vskutku originální.
Letošní, již 38. ročník INNtöne, nás přesvědčil, že musíme atmosféru tohoto festivalu konečně zažít na vlastní kůži. Na louky nad statkem se už v pátek odpoledne sjelo několik set natěšených návštěvníků. Víc než 30 plánovaných koncertů na čtyřech scénách slibovalo vrchovaté třídenní hudební hody: Open Air Bühne na přilehlé louce, Scheune tj. velká stodola, St. Pigs Pub tj. bývalý prasečí chlívek se dvěma bary a Blue Horse Club tj. bývalá stáj pro koně. Za uvítacím stolkem pořadatelů zabírala téměř celý dvůr statku zastřešená jídelna s přilehlou kuchyní a barem, kde se diváci průběžně posilňovali během náročného celodenního programu.
Michal Sýkora:
Na úvod na hlavní Open Air scénu svérázně uvedl Paul Zauner italské Duo Zanchini Mirabassi. Vynikající souhra virtuózního akordeonisty Simone Zanchiniho z Milána a podobně zkušeného, nejen citlivého ale i vášnivého, klarinetisty Gabriele Mirabassiho z Perugie nasadila festivalovou laťku velmi vysoko. Neobvyklá kombinace klarinetu a akordeonu ještě víc zatraktivnila jejich nápaditý improvizovaný jazz plný typické italské melodiky. Krásná ukázka evropského jazzu a skvělá volba na úvod!
Pro zájemce připomínám, že Simone Zanchini o týden později exceloval na Jihočeském jazzfestu v Českých Budějovicích v kapele Vaska Atanasovskiho.
Michal Kratochvíl:
Duo Simone Zanchini (akordeon) a Gabriele Mirabassi (klarinet) se ukázalo jako skvělá volba na úvod festivalu. Žádná nuda, nýbrž velmi příjemně míchali různé lokální italské vlivy a vzpomněli i na jazzovou legendu Charlieho Hadena v působivé skladbě Our Spanish Lovesong. Simone ještě pro větší barvu zvuku používal efekty a závěrečná rozjetá pecka Un Tom para Jobim dala tušit, že jsme na správném místě a že se nám na festivalu bude líbit.
Michal Sýkora:
Neprodleně po koncertu na venkovní scéně spustil ve stodole Jumping Jungle & Youth Jam Lab, zábavný jazzový orchestr velmi mladých nadšených muzikantů. Sérii známých jazzových hitů jako Cantaloupe Island, Mercy, Mercy, Mercy, Chameleon či Black Magic Woman zahráli s přesvědčivým zápalem ke všeobecné radosti početného publika, které se přesunulo z Open Air scény a rádo absorbovalo jejich mladickou energii. Obě zpěvačky Mena a Nora a obzvlášť 12letý klávesista Xaver udivovali svojí hudební vyzrálostí a jazzovým cítěním.
Michal Sýkora:
Druhé vystoupení na hlavní scéně na louce přivedlo na scénu brazilské Mônica Salmaso Trio. Šarmantní zpěvačka Mônica Salmaso v překrásných šatech, Teco Cardoso na soprán saxofon, píšťaly a flétny a pianista Nelson Ayres nám představili brazilské písně z různých dob a různých stylů v decentních jazzových aranžích. Charismatická Mônica, brazilská lyrická duše, navíc obohacovala svůj procítěný zpěv různými nezvyklými perkusemi. Velmi příjemné rozšíření hudebních obzorů o jihoamerickou hudbu.
Michal Kratochvíl:
Jakoby nás předchozím číslem na hlavní scéně chtěli muzikanti naladit na brazilskou zpěvačku Mônicu Salmaso a její trio. Zpěv, flétna, piano a zhudebněné básně se dojemně rozléhaly po louce, když se okolo ometala bouřka, která nás nakonec naštěstí netrefila. Koncerty tak mohly proběhnout bez komplikací. Mônica hrála i na perkuse, velký buben, bubínek a její projev byl dostatečně naléhavý a hudba místy až potemnělá. Další propojení na předchozí koncert se nám dostalo při interpretaci skladby Noite s textem od Gabriele Mirabassiho v italštině. Ke skladbě Gracias a la vida si Mônica dohledala sloku v němčině, čímž dojala místní publikum. Závěr krásně dohráli na pódiu u sebe (viz. video), čímž uzavřeli toto velmi milé vystoupení, které mě bavilo mnohem více, než jsem původně očekával.
Michal Sýkora:
Sotva skončil potlesk pro Mônicu Salmaso na louce, spustilo ve stodole Lenny Popkin Trio svůj velmi poklidný cool jazz, proto jsme před dalším hlavním koncertem na louce zašli raději do St. Pigs Pubu, kde s daleko větším elánem vyhrávalo zkušené Carlton Holmes Trio ve složení Carlton Holmes – piano, Wolfram Derschmidt – basa a Dusan Novakov – bicí. Syrové prostředí umocnilo jejich přesvědčivý mainstream jazz z New Yorku.
Michal Sýkora:
Zemitý be-bop nás následně čekal zpět na hlavní Open Air scéně. Americký kvartet Bobby Watson Post Motown Bop se s tím po vzoru legendárních Jazz Messengers Arta Blackeyho nemazlil. Stále skvělého alt saxofonového velikána Bobbyho Watsona zkušeně doprovázeli Jordan Williams na piano, Curtis Lundy na basu a Victor Jones na bicí. Trefné obohacení festivalového programu o nezapomenutelnou éru bebopu.
Michal Kratochvíl:
Bobby Watson rozjel americkou klasiku, která sice příjemně sedla do průběhu prvního večera a místní publikum doslova nadchla, mě však nijak výrazně neexcitovala. Přiznám se, že jsem během koncertu únavou již mírně poklimbával. V přídavku se Bobby celkem roztroubil a to probralo i mě, přičemž jsem se snažil posbírat síly na poslední vystoupení prvního večera.
Michal Sýkora:
Poslední páteční koncert pod hvězdami patřil italskému Emiliano D`Auria Quintetu. Pianista Emiliano D`Auria se svými spoluhráči Luca Aquino – trumpeta, Manuel Trabucco – sax, Dario Miranda – basa a Ermanno Baron – bicí nám představil výhradně svoje kompozice z nejnovějšího alba First Rain. Energická kapela šlapala pod vedením Emiliana jak hodinky, trumpetista Luca Aguino a saxofonista Manuel Trabucco se perfektně doplňovali, popř. i přetahovali. Krásný moderní italský jazz před půlnocí.
Michal Kratochvíl:
Emiliano D`Auria Quintet se prezentovali krásným modernín jazzem evropského střihu, který mi byl těsně před půlnocí mnohem bližší. Povedené vystoupení na závěr korunovala baladická skladba Looking for Peace, která nás spokojené odeslala do hajan.
