Na letošní Maraton Hudby v Brně mě, stejně jako v minulém roce, nalákal rezidenční umělec festivalu. Tentokráte jím byl Vincent Peirani, který během čtyř festivalových dnů stihl tři koncerty s různými sestavami a dokonce i workshop.
Čtvrtek 8. 8. 2024, Sono Music Club
Hned úvodní koncert letošního Maratonu hudby pro mě byl asi i tím nejočekávanějším. Trio Jokers ve složení Vincent Peirani – akordeon, accordina, Federico Casagrande – kytara a Ziv Ravitz – bicí se v úvodu představilo zasněnou náladou, aby postupně vybudovali a rozvinuli skladbu Twilight ku gradaci. Rozvernější Salsa Fake nám nedala vydechnout a jednotný tok hudby bez přerušení s neustálým přeléváním nálad a poloh pokračoval a mohl být pro některé posluchače hůře stravitelnější, protože vyžadoval naprosté soustředění. Peirani neustále zkresloval svůj akordeon, Ziv nepohrdl ani nasamplovanými beaty, aby mohl rozjet ty své v těžkotonážním duchu. Potemnělá atmosféra plná zvukových barev se rozprostřela sálem při coveru River od Bishop Briggs. Koncert byl samozřejmě vystavěn na skladbách ze skvělého alba Jokers a na závěr došlo ještě na další cover, tentokrát Dream Brother od Jeffa Buckleyho z jedné z předchozích Peiraniho desek. Nesmírně vydařené vystoupení!
Dramaturgicky se večer vydařil, protože po poněkud náročnější hudbě tria Jokers přišlo značné odlehčení. Puuluup koncert opět uváděli v lámané češtině, vtipy měli také zcela stejné jako před rokem a to samé lze říci i o hudbě. Pokud jste je před rokem v Brně neviděli, tak to určitě fungovalo, což naznačovala i velmi vydatná odezva publika. Přesto zcela nerozumím tomu, proč byli znovu pozvání na další ročník Maratonu hudby…
Pátek 9. 8. 2024
Jelikož v pátek Vincent žádný koncert neměl, rozhodl jsem věnovat především jazzové scéně v divadle Husa na Provázku. Baron Haze mě příjemně překvapili, neboť jsem s jejich tvorbou doposud nebyl seznámen. Velice se mi líbilo propojení folklóru s jazzem v prvních dvou starších skladbách. Nicméně dle novějších prezentovaných věcí se zdá, že se od tohoto stylu odklonili a přišli tak o ten zajímavý aspekt v jejich hudbě. Snad se to na desce zcela nenaplní…
Z vystoupení Baron Haze jsem vyslechl něco málo přes půl hodiny, neboť mě ještě zajímala romská stage, kterou otevřel virtuózní houslista Marek Balog se svými spoluhráči z Maďarska. Našlapané vystoupení plné folklóru s přesahy do klasiky mi nesmírně sedlo a jsem rád, že jsem se na tento koncert vypravil. Takto kvalitní hudební produkce by si zasloužila důstojnější prostředí divadýlka či klubu, kde by vynikly veškeré nuance, ale i tak se vystoupení velmi povedlo a ti, kteří skutečně poslouchali, si odnesli velmi obohacující zážitek.
Cestou zpět do Husy na provázku jsem to vzal přes radnici, abych asi na pět minut zažil neuvěřitelný trapas, kdy se folkové duo snažilo přehlušit tuc tuc párty na vyhlídkové terase tržnice. Tohle se tedy opravdu nepovedlo… Raphael Wressnig & the Soul Gift Band jsem zkusil také jen na chvilku, protože se to zvukově nedalo vydržet, jak to bylo nahlas a ani hudebně mě tento styl příliš neoslovil.
Naštěstí Aid Kid & The Augmented Jazz Ensemble vyšperkovali večer nesmírně barevnou, zajímavou a šlapající muzikou se spoustou elektronických efektů. Připomínalo mi to třeba mé oblíbence Jagga Jazzist, takže jsem byl nadmíru spokojen. Hluková i zvuková masáž, houpalo to, nečekaná jízda a skvělé vyvrcholení dne!
Fotky: Michal Sýkora, Maraton hudby Brno