Německé trio BROM – Beierbach/Roder/Marien vydalo na konci června svoje třetí album. A opět na berlínské značce Tiger Moon Records . Dostalo titul „A Night And 43 Seconds“. A pro mne je to velké překvapení!
Ačkoli spolu tenorsaxofonista Alexander Beierbach, kontrabasista Jan Roder a bubeník Christian Marien v triu BROM hrají už skoro 15 let, dosud jsem je neznal. To se přiznám bez mučení. Tím pádem mi unikla jejich předchozí dvě alba – „BROM-there“ (gligg records, 2013) a „Cardboard Sea“ (Tiger Moon Records, 2018). Zpětně zjišťuji, že jejich jedinečný způsob kombinace komponované a improvizované hudby panoval již zde; ovšem na novince dosahuje trio vzrušující dokonalosti!
Saxofonista Alexander Beierbach působí ještě v dalších uskupeních, jak třeba Quartet Absolutely Sweet Marie, duo Twirls (s pianistou Nicolasem Schulzem) a Hannes Zerbe Jazz Orchestra. Se saxofonistou Almutem Schlichtingem založil v roce 2014 nezávislý label Tiger Moon Records.
Byť by se dalo předpokládat, že Beierbach bude v triu BROM frontmanem, není tomu tak. Všichni tři aktéři, ať už na koncertě či ve studiu, pracují na repertoáru společně; dalo by se to nazvat kolektivním workschopem. Jsou zaměstnáni společným modelováním každé skladby. A mezi nimi to jaksepatří jiskří…
Na ploše bezmála 55 minut odsejpá šest tracků. Tři ovšem obsahují skladeb více; tím, jak jsou propojeny, tah na albu to náležitě umocňuje. Již úvodní šestnáctiminutový trojlístek „A Night and 43 Seconds / It´s In the Trees / Let My Shadow Reign and Choose“ nenechá posluchače vydechnout. Trio dokáže vybudovat mocné napětí, kdy se nervnost kříží s obrovskou energií, razantní strmá jízda se střídá s plutím po rozvlněné hladině, přemítání se smýkáním, aniž by utrpěla melodičnost. Sax tu dokonce osamí, ale není to žádné snění, sólo je plné strhujících přesmyček. Následuje pětiminutovka „Glimmer“, jež začíná ponorem do klidu a končí vřavou na hranici free jazzu. Svižnůstka „Lacy Layers“ (6:40) propouští skrze ostré frázování a hutnou rytmičnost s téměř rockovými riffy přitažlivou melodii; ta se posléze stane základem půvabné baladické části. A je tu další trs skladeb – „Mysterious West / A Retrograde Supreme / Pendelnd“ (15:02). Po kontrabasovém úvodu se vyřine nádherná balada, od níž se oddělí tenor s osamělými emocemi, vášní a touhou. Přidá se rytmika, nastane mocné vyklenutí. Náhle osamí bicí, strhne se polyrytmická smršť. V závěru se line sugestivní souzvuk lyrického saxu a kontrabasu hraného smyčcem. Dvojice skladeb „Triadic Trial / Nimbostratus“ (6:09) sytí robustní hard bop, občas tanečně odlehčený či smrštěný do vzrušeného saxofonového monologu. Výtečné album uzavírá „Sepia“ (5:45) s kontrabasovým úvodem blížícím se spektrální hudbě, do něhož se vnoří sax. Když se přidají bicí, rozzuří se téměř free jazz. Ten pak trio metamorfuje do blues. A mistrně!
