Avantgardní americký kontrabasista WILLIAM PARKER vydal dne 21. června na značce Aum Fidelity naráz dvě pozoruhodná alba: ethnojazzové „Heart Trio“ s Cooperem-Moorem a Hamidem Drakem a cele narativní „Cereal Music“ s vokalistkou a skladatelkou Ellen Christi.
Williama Parkera jistě nemusím představovat; připomenu alespoň recenze některých nahrávek, na nichž se podílel. Jde především o jeho autorské dvojalbum „Universal Tonality“ (2022) a dvě výrazné spolupráce – s Matthewem Shippem a Jamesem Brandonem Lewisem. Mimochodem letos 18. června obdržel na newyorském festivalu Vision ocenění za celoživotní dílo!
William Parker / Cooper-Moore / Hamid Drake: Heart Trio
Toto trio je od roku 2012 jádrem znovuzrozeného Parkerova legendárního kvarteta In Order To Survive. Jinak se spolu na pódiích v různých sestavách potkávají více než 30 let. Album „Heart Trio“ je takto ve třech ale debutem. A pozoruhodným.
William Parker tentokrát nehraje na kontrabas, ale na etnické nástroje jako je šakuhači, lovecká harfa doson ngoni, basový duduk, srbská flétna z ořechového dřeva či arabská flétna Ney z bambusu. Cooper-Moore (kterého jsme mohli slyšet na vlastní oči v triu Digital Primitives v Hradci Králové na Jazz Goes To Town 2019) válí na vlastnoručně vyrobenou malou marimbu ashimba a ruční harfu. Hamid Drake samozřejmě kraluje bicí soupravě a rámovému bubnu. (Kolegové Sýkora a Kratochvíl ho viděli v roce 2022 na Ljubljana Jazz Festivalu v projektu pocty Alice Coltrane).
Z volné improvizace ve studiu se zrodilo sedm skladeb (na vinylu je jich šest). Protagonisté záměrně vytvářeli hudbu hranou na nástrojích z organických materiálů jako protipól proti stále vyspělejším a pokročilejším technologiím, jež umožňují vládnout světu hrstce multimiliardářům. A z jejich touhy po moci pak vznikají války. Proto je tato hudba soucitná, povznášející, nadějeplná, bytostně lidská, léčící duši a srdce, to znamená v absolutním rozporu s destrukcí. Působí jako mantra. Parker dodává:
„Vyprázdněte srdce a duši a znovu naplňte naší hudbou. Nechte je tančit. Bez přetvářky. Staňte se součástí proudu – Země, oblohy a zvuků tekoucí vody, které se z hudby řinou.“
Hudba tria je založena na hustém polyrytmickém předivu, drnčení i perlení strun a vzletném chvění a meditativním ponoru fléten. Nástrojové hlasy všech tří protagonistů se proplétají a tvoří tak vrstvený minimalistický proud, z něhož se občas oddělí sólový hlas a zase se vrátí zpět osvěžen.Leckdy se v nástroj proměňuje i lidský hlas, což hudbu ještě více polidšťuje. Vespod to klokotá, tepe, vrní i hřímá; proměnlivá dynamika, tah i nespoutanost s výlety až k free jazzu kontra meditativní zklidnění vytvářejí vnitřní pnutí a v posluchači vyvolává živoucí napětí. Vrcholné prožitky čekají především ve skladbách „Five Angels By The Stream“, kde zažijete dokonce freejazzový ponor (což není oxymóron!), v bezmála patnáctiminutovém mnohovrstevnatém a zhusta proměňujícím se minimalistickém veletoku „Kondo“ a strhující oslavě „For Rafael Garrett“; Donald Rafael Garrett (1932-1989) byl kontrabasista, klarinetista a flétnista, který hrál například s Johnem Coltranem, Archiem Sheppem, Josephem Jarmanem či Frankem Lowem, dnes již bohužel polozapomenutý.
Skvělý počin, jenž do 21. století navrací ducha Codony či Revolutionary Ensemble!
William Parker & Ellen Christi: Cereal Music
„Cereal Music“ představuje první Parkerovo album mluveného slova. Ve 12 tracích na LP (na CD o tři více) recituje svoji poezii a hluboké postřehy ze životní pouti za pravdou, krásou a odpuštěním. Jádrem je vždy soucit, byť projevený i za mimořádně obtížných okolností. Ostatně psaní bylo pro Parkera zcela prvním uměleckým projevem; začal jako mladý člověk vyrůstající v bezútěšném prostředí Jížního Bronxu, a psaní bylo pro něj alternativním způsobem vnímání okolí. Jeho hluboko posazený, syrový, přesto vřelý hlas se pojí s autorskou hudbou, zvukovým designem a plnokrevným zpěvem souputnice Ellen Christi.
Tato jazzová zpěvačka studovala hudbu u Jakiho Byarda, Jeanne Lee a Galli Campi, známé koloraturní operní zpěvačky. Od osmdesátých let působila na neworské scéně (Jemeel Moondoc, Rahn Burton, Tom Bruno, Lisa Sokolov a samozřejmě William Parker), v devadesátých letech rozšířila působnost i na evropskou, především italskou jazzovou scénu (Hans Koch, Carlo Actis Dato, Enrico Fazio, Guido Mazzon, Claudio Lodati).
Byť je základem nahrávky mluvené slovo, milovník jazzu si tu přijde také na své. A není toho málo. Je zde dokonce jeden track, a to šestiminutový „Ellen and Leaves Floating“, který se obešel zcela bez recitace, zato se skví jímavým vokálem a saxofonovými emocemi; hostující altsaxofonistka Bea Labikova se mimochodem objevuje ještě v další parádě – „Do Dreams Sleep“. Společně s mocným zpěvem ptáků; Christi totiž na album přispěla také field recordings. Parker kromě recitace bere občas do rukou kontrabas a zazní i jeho flétna („Sonny“) a šakuhači („Uninvited Guest“). Nechybí tu ani jeho častý kolega, trombonista Steve Swell (sugestivní „Death“). Pozoruhodným prvkem jsou tu též samply. Čtyřikrát (na LP třikrát) slyšíte ukázky ze suity „Creation of the Tone World“ z repertoáru Parkerova tělesa The Little Huey Creative Music Orchestra a v tracku „We Were Very Civilized“ příznačně ukázku z tradiční šamanské hudby gnawa z archivu Christi. Mezi bonusovou trojicí skladeb je pak skutečná hudební perla, která také kolekci uzavírá. Je jí Parkerova „Prayer“, jež se objevila poprvé na jeho albu „Corn Meal Dance“ (2007). Ellen Christi už dlouho chtěla přearanžovat a nahrát svoji vlastní verzi této krásné písně…
Posuďte sami, jak se jí to podařilo:
