Více než jeden Julien Knowles

Více než jeden Julien Knowles

Byť je trumpetista a skladatel JULIEN KNOWLES jednou z nejvýraznějších osobností na jazzové scéně v Los Angeles, teprve letos na konci dubna mu vyšlo debutové album. Zove se „As Many, As One“ a světlo světa spatřilo díky labelu Biophilia Records, harlemskému vydavatelství, založenému kubánsko-americkým pianistou Fabianem Almazanem…

Julien Knowles absolvoval prestižní Herbie Hancock Institute of Jazz Class, kde mu byli mentory nejen Hancock, ale také Ambrose Akinmusire, Terri Lyne Carrington či Wayne Shorter. Skladbu studoval u Billyho Childse, Johna Hollenbecka a Vince Mendozy, hru na trubku pak u Ralpha Alessiho a Dana Rosenbooma. V roce 2021 se přestěhoval do Los Angeles a začal spolupracovat jako sideman s takovými osobnostmi, jakými jsou bezpochyby Gerald Clayton, Joe LaBarbera, Alan Ferber, Peter Epstein či David Binney. Jako skladatel komponoval např. pro Reno Jazz Orchestra a Swiss Jazz Orchestra.

Debut představuje ve dvanácti skladbách jemně vybroušený zvuk kvinteta, ve třech kompozicích navíc ochucený přidaným smyčcovým kvartetem. S výjimkou adaptace strhující balady písničkáře Louise Colea „End Of the Night“ všechny zkomponoval Knowles. Členy jeho kvinteta jsou tři spolužáci z Hancockova institutu: altsaxofonista Devin Daniels, pianista Javier Santiago a bubeník Benjamin Ring. U kontrabasu tvrdí muziku nadějný Dario Bizio, spolužák Danielse ze střední školy.

Sedmdesátiminutové album otevírá působivá miniatura „Opening“ sycená ambientními smyčci a lyrickou trubkou. Následuje dravá hardbopovka „The Boot“, v závěru přetavená do pulsující minimalistické figury. Se sóly se tu vystřídají v rychlém sledu všichni aktéři. Prvním vrcholem alba je devítiminutová kompozice „Desire Path“, zprvu přemítavá až meditativní, lyrická, plná barev, poté nabývající naléhavosti, umocněné emotivním sólem trubky a zběsilostí piana. Protipólem je pak zestručnělá, štěbetavá „Adam´s Street Banana“, hravá pocta Adamu Benjaminovi z kapely Kneebody, bývalému Knowlesovu pedagogovi z jeho bakalářského studia na Nevadské univerzitě. Po ní se vznítí další osmitisícovka, více než devítiminutová „Moon Theater“, již sytí smyčce a perlivé piano, výrazný lyrický motiv, posléze proměnlivá dynamika, kontrastní plochy jímavé a vznětlivé, křehké i hutné, a samozřejmě hýřivé sólové chorusy. Sám autor tuto skladbu považuje za stěžejní: „Mojí vizí bylo vytvořit v rámci alba vesmír, trpělivě odhalovat nové hudební scenérie. Jako byste seděli na Měsíci a pozorovali vesmír vůkol jako film.“ Po sólovém intru jen s trubkou následuje hardbopovka „etude j“, v níž se trumpetista odkazuje ke svému někdejšímu učiteli Ralphu Alessimu; ostré frázování se střídá s ponorným rozvolněním, přičemž se pianista rozmachuje, altka lyrizuje, aby pak kvinteto tok vygradovalo ke všeobjímající intenzitě. Příkladem mistrné gradace budiž také melodická balada „s.m.s.“, ovlivněná frissellovskými postupy. Již výše zmíněná coververze balady z repertoáru Louise Colea „End of the Night“, obestřená smyčci, má až vánoční náladu; vskutku mistrné uchopení! V devítiminutovce „Kintsugi“ kvinteto mísí cooljazzovou náladu s minimalismem, dravými emocemi a řetězem sálajících sól všech zúčastněných. Drsně a emotivně swingující skladbu „Duende“ napsal Knowles jako vpravdě obdivnou poctu své matce, uruguayské emigrantce, která v USA svého syna (od jeho 12 let) vychovávala a živila sama. Nadmíru vydařený debut uzavírá melodické, barevně lahodné, chvějivé i zurčivé, pozvolna zahušťované pohlazení „Sunrise Movement“.

Více než jeden Julien Knowles

Více než jeden Julien Knowles

zvuk
obal, booklet
hudba
Hodnocení čtenářů1 Hlas
4.7
Hodnocení