Enter Enea Festival – středa 29. 5. 2024

Enter Enea Festival – středa 29. 5. 2024

14. Enter Enea Festival, Nad Jeziorem Strzeszyńskim, Poznań

Michal Sýkora:

Po úterním mimořádně podařeném festivalovém večeru jsme natěšeně čekali další silné hudební zážitky na závěrečném koncertu. A hned první číslo středečního programu naplnilo naše očekávání. Projekt Aventurine původem malajské basistky Lindy May Han Oh s vynikajícím doprovodem saxofonisty Willa Vinsona, pianisty Fabiana Almazána, perkusisty Ziva Ravitze a profi smyčcovým kvartetem z Poznaně se rozvíjel pozvolna. Postupně se Will, Linda i Fabian rozehráli za příkladné podpory ostatních muzikantů. Každý ze smyčcového kvartetu však měl před sebou dva stojany na noty, tak nebylo muzikanty skoro vidět. Velmi povedená syntéza soudobé hudby a jazzu.

Michal Kratochvíl:

Krásná fúze jazzového a smyčcového kvartetu prodchla úvodní koncert vzrušující a pulzující hudbou. Neustále se vyvíjející kompozice plné dynamiky nešetřily spletitými pasážemi, ale ani líbezností. Linda prezentovala především skladby z alba Aventurine, jehož titulní skladbou koncert také započal. Následovaly ještě The Sirens are Wailing Kirigami, Rest Your Weary Head nebo Deepsea Dancers. Pro zpestření koncertu zakomponovali taky Time Remembered od Billa Evanse. Během koncertu se Linda i jednou chopila baskytary. V této skladbě jí podporoval nakreslený klavír, který kontrastoval s krásnou melodickou kompozicí. Svůj příjemný a milý projev Linda podtrhla představením polských hudebníků, přičemž se jí podařilo jejich jména příliš nezkomolit. Další velice vydařený koncert s průniky jazzu a současné hudby.

Michal Sýkora:

Ovšem bubeník a zpěvák Kassa Overall se svými elektrizujícími spoluhráči dal celému festivalu korunu! Předháněl se s perkusistou Bendji Alloncem. Frenetický saxofonista Tomoki Sanders nejen foukal jak o život, ale často taky s velkou vervou bubnoval. Asijský pianista Matt Wong se snažil hudbu harmonizovat, ale občas taky přešel ke dvěma bubínkům, tak jsem si připadal kolikrát jako na vrcholném čísle Sletu bubeníků Pavla Fajta. V polovině představení saxofonista při vášnivé hře na kravský zvonec překvapivě seskočil jak Šemík z pódia přímo mezi diváky, viz ve video ukázce od 7:10, pobíhal mezi nimi pár minut a pak zase ladně naskočil zpět na pódium. Nakonec se Kassa pustil do zpěvu a rapu, což mne neexcitovalo, zato diváci skákali a řvali do rytmu o sto šest. K tomu světelná kanonáda nebývalé intenzity, extáze vyvrcholila všeobecným zpěvem a tancem, jak se můžete přesvědčit ve video ukázce od cca 15:30.

Michal Kratochvíl:

Kassa nastoupil na scénu a nejprve hrál na perkuse u piana, přičemž tento free úvod koncertu se s jeho příchodem za bicí trochu srovnal. Místy jely troje perkuse najednou a byl to miš maš, jako když pejsek a kočička vařily dort. Do toho ještě začal Kassa rapovat. Instrumentálně bylo vystoupení ještě docela zajímavé, ale pak přišlo na řadu zpívání s publikem a tam jsem se již ztrácel. Naštěstí přišel další zajímavý moment, kdy se saxofonista urval a vylítl do publika s cowbollem. Bylo vlastně fascinující sledovat, co vše během jednoho vystoupení dokázali vytvořit. Závěrečné vygradování v taneční diskotéku podpořenou bláznivým saxofonem a šílenými světly, to byla taková bizarní tečka za tímto vystoupením a pro nás znamela rozloučení s letošním skvělým festivalem.

Závěrečným vystoupením festivalového programu byl koncert polského rockového bandu Voo Voo ve spojení s Leszkem Możdżerem. Pracovní povinnosti následujícího dne nás přinutily k předčasnému odjezdu na 500 km dlouhou cestu domů, proto dojmy z posledního festivalového čísla nemůžeme zprostředkovat.

ZHODNOCENÍ

Michal Sýkora:

Celkově nezbývá než opět velmi pochválit Enter Enea Festival, který přinesl velmi zajímavý a pestrý program mnoha špičkových muzikantů z Polska a různých koutů světa. Značnou zásluhu na tom má Leszek Możdżer, vystupující každý večer s někým jiným, a celý organizační tým. Děkujeme!

Michal Kratochvíl:

Opět jsme si užili báječných pár dní se skvělou hudbou v příjemném prostředí. Vystoupení tria legendárních mistrů Joeyho Calderazza, Johna Patitucciho a Davea Weckla se směle může zařadit mezi nejlepší koncerty letošního roku, které jsem doposud vyslechl! Zase někdy na viděnou…