24.–26.5., Brno, Park Lužánky
Devátý ročník multižánrového Ponava Festu byl pro mě velmi zajímavý. Dvě malé scény a jedna velká, přičemž všechna vystoupení na sebe poměrně plynule navazují. A to všechno v krásném brněnském parku Lužánky, nejstarším z lesoparků v Evropě. Cestičky lemované stánky s pitím i jídlem všeho druhu, přátelé z řad muzikantů, návštěvníků i pořadatelů.
Jelikož je PonavaFest venku v parku bez plotů, jsou všechna vystoupení zdarma. Ale kdo chce, může přispět několika způsoby. Program na hlavní scéně mají na svědomí kurátoři Honza Bartoň za alternativní hudbu a Radim Hanousek za plus-minus jazz. Žádné popíky na Ponavě neuslyšíte. A to je potrava pro všechny milovníky nonkonformní hudby i společnosti, za což patří velký dík i duši festivalu a provozovateli Ponava Cafe Vítkovi Kalvodovi.
Absolvoval jsem letos celé tři dny festivalu, ale z pátku, kdy hráli například freejazzoví Tikkun z Francie nebo legendární The Primitives Group of Prague si celkem nic nepamatuju.
V sobotu odpoledne jsem se zájmem vyslechl harmonikářku a písničkářku Janu Vébrovou s bandem, složeným z renomovaných jazzmanů (Jan Jirucha – trombón, Petr Tichý – kontrabas, Miloš Dvořáček – bicí) a potěšili mě The Plastic People of the Universe, Next Generation nebo jak si říkají. Z původní party je tam jen Kába Kabeš, hodně si ale odpracují i další služebně nejstarší, kytarista a zpěvák Joe Karafiát a jejich mladší kolegové na klávesy, basu a bicí. Byly ty staré pecky krásně rockově rozevláté a zemité.
A pak už přišlo to, na co jsem se z letošního ročníku nejvíc těšil – trio Načeva – Koval – Vtípil. Poloimprovizované pásmo tvoří housle a elektronika Tomáše Vtípila, který s Monikou pracuje i na novém albu, hypnotické basové linky Michala Kovala, známého z desky Načevy Nebe je rudý, a volně uchopovaná poezie undergroundových básníků v šamanském, rytmicky precizním přednesu Moniky Načevy, patrně nejprogresivnější interpretky u nás za posledních 30 let (minimálně od alba Mimoid). K triu se navíc na začátku přidal bubeník Dunaje a dalších kapel Pavel Koudelka. Bylo to tak intenzivní, že jsem asi ve 3/4 jejich setu utekl do blízkého spřáteleného podniku a už se ani nevrátil na závěrečnou funkjazzovou jízdu brněnské formace Sajmon and Garfunkers s všudypřítomným saxofonovým géniem Pavlem Zlámalem.
A jelikož jsem se na neděli dobře vyspal u kamaráda, ztrativši darovanou mikinu s klíči od svého bytu, dorazil jsem do prosluněných Lužánek akorát včas na ranní zenovou meditaci. Další čas do začátku hudebního programu byl ve znamení příjemných setkání s přáteli a pak jsem chvíli sledoval v Jurtě vystoupení česko-irského dua Housekeepers. Potom přišla bomba: pražské krautjazzové seskupení Tongu. Opět Jan Jirucha, na klávesy Michal Nejtek, Martin Debřička na tenor, Luan Gonçalves na kontrabas, Jan Chalupa na bicí a na kytaru čerstvý brněnský záskok Vít Beneš. Hudba přecházela mezi kompozicí a volnou improvizací a zvlašť na velkém venkovním pódiu prostě vtahovala.
Další na řadě byla křehká až neuchopitelná písničkářka Marie Puttnerová s kapelou, které nedávno vyšlo skvělé debutové album Laila Tov u Animal Music. Milé, zvlášť když dala píseň od Vlasty Třešňáka.
Duo Blue Uandi, neboli pianista Martin Konvička a kytarista David Machovský (oba také zpívají) mě jaksi nechalo chladným.
Dánsko-norsko-belgický kvartet Maca Conu pak neděli a potažmo celý PonavaFest uzavíral. Škoda, že jsem si na festivalovém webu nepřečetl anotaci, protože například basista Ingebrigt Haker Flaten je mým velikým oblíbencem. Pak bych jim asi věnoval větší pozornost a snažil se předtím tolik společensky neunavit. Takhle jsem jen po koncertě zaregistroval, že v Maca Conu hraje i z brněnských pódií dobře známá dánská saxofonistka Signe Emmeluth, jejíž samostatný koncert s kvartetem Emmeluth’s Amoeba patřil k tomu nejlepšímu, co jsem letos na Ponavě zažil. Inu, tak třeba příště.
Co říct na závěr? Zvuk byl perfektní, díky dvornímu zvukaři Tomáši Nerádovi i zvukových mistrů zahraničních kapel. Těšme se na příští ročník, další letní festivaly pro nepřizpůsobivou mládež po celé republice a taky na třetí ročník Faun Festivalu. A nebojme se počasí ani vlka nic ;)
Foto: Kuba Jíra