Podivuhodné čtyři ruce Ireny a Vojtěcha Havlových

Podivuhodné čtyři ruce Ireny a Vojtěcha Havlových

Na CD a 2LP (a samozřejmě také digitálně) vyšlo 24. května nové, netrpělivě očekávané album legendárního dua z hájemství jiné hudby – IRENY a VOJTĚCHA HAVLOVÝCH. Dostalo prostý, ale výstižný titul „Four Hands“. Vydal jej label Animal Music.

Novinka přichází po dlouhých 14 letech, kdy spatřila světlo světa nahrávka „Smyčcem“ (Galén, 2010), obsahující novou hudbu pro violy da gamba. „Four Hands“ je tedy 22 albem za čtyřicetiletou kariéru této dvojice; tedy nepočítaje v to LP „Zpráva o záchraně mrtvého / Křižáčci“ (2022). Tenhle vinyl sice tvoří již starší skladby, ale zde fungují v jiném kontextu; a navíc tu lze vystopovat zárodek nynějšího alba, tj. další nástrojový fenomén v rukou Havlových – klavír a varhany.

Bezmála 77 minut stopáže alba je rozděleno do tří částí. Název alba „Four Hands“ znamená čtyřruční hru, takže v první části, a nejrozsáhlejší (tracky 1-11), hrají Havlovi na klavír, ve druhé na varhany (12-15). Ve třetí části (16-19) znějí oba nástroje spolu, takže již nejde o čtyřruční hru, která staví na intimitě interpretačního sepětí, ale o dialog v pravém slova smyslu. Ovšem společným jmenovatelem celého alba je minimalismus, čili repetetivní rytmičnost a různě bobtnající figury, citlivá práce s dynamikou a výrazem každé skladby. A ni špetka nabubřelosti a prvoplánovosti.

Klavírní část v sobě skrývá směs perlivých tónů a hluboké zasmušilosti (1), vlnění melancholické melodičnosti (2), zurčivé výrony rozmáchlých drúz (3), prostou, čistou, vroucí jímavost v kontrastu se zahuštěnou hymničností (4), naléhavé houstnutí (5), vznětí poezie tónů (6), údernost minimalismu (7), gejzír dramatických tónů (8), cinematickou romantiku i exprese (9), krystalicky čistou lyriku (10) a pohlazení (11).

Čtyři ruce varhanní jsou syceny kostelní prostotou s dronovým dozníváním a spodním ostinatem (12), hutností a naléhavostí (13), vzepětím emocí a sugestivitou (14) až k emotivní vzdorovitosti (15).

V závěrečné části se víceméně vracejí motivy, které již zazněly, tentokrát ale v kontrapunktickém dialogu mezi klavírem a varhanami. Vyvře tu naléhavost výrazové a dynamické proměnlivosti (16, což je nejdelší track alba – 4:55), omamující proud vzletné i ponorné lyriky (17), jímavá melodičnost (18), která ve finále (19) doslova vybuchne a posluchače uchvátí.

Podivuhodné čtyři ruce Ireny a Vojtěcha Havlových
obal
zvuk
hudba
Hodnocení čtenářů12 Hlasů
4.8
Hodnocení