Dne 29. března se od roku 2015 slaví po celém světě Mezinárodní den klavíru; konají se koncerty, a to živě i online, vysílají se rozhlasové pořady, podcasty a sumarizují se klavírní kompozice. Datum není zvoleno náhodně, jde o 88. den každého roku, to číslo znamená počet kláves na klaviatuře.
A samozřejmě se nahrávají nové skladby. Berlínský label Leiter iniciuje v rámci Happy Piano Day kompilaci takových skladeb interpretů z celého světa. Letos vyšlo třetí album – „PIANO DAY COMPILATION VOL. 3“.
Album je sestaveno z deseti dosud nevydaných skladeb, jež se pokoušejí zhmotnit kouzlo a všestrannost tohoto nástroje. Deset pianistů z celého světa tak nabízí pestrou žánrovou mozaiku od jazzu přes ambient a inspirace ve vážné hudbě až po experimentální přístupy.
Kompilaci otevírá kanadský pianista Alaskan Tapes s kompozicí „Dim“. Půvabný melodický motiv je zabalen do ambientu a pozvolna vrstveného minimalismu. Japonec Hideyuki Hashimoto ve svojí drobnůstce „Lei“ odráží intimní zklidnění v jímavé melodii perlivého klavíru. Islandská dvojice Bergur Þórisson a Pétur Jónsson, známá pod uměleckým jménem Hugar, zažila při nahrávání skladby „Ether“ silné povětrnostní události, včetně zemětřesení, což se samozřejmě promítlo i do hudby. Proto je elektro-akustický ambient ozvláštněn zvláštním dozvukem, prostorovou rezonancí. Francouzský pianista Jean Kapsa buduje ve skladbě „Kiss“ pozitivní jazzovou atmosféru s jemným ambientním echem, milostně prozářeným. Śvédský tvůrce Patrik Berg Almkvisth alias Luchs v ambientně-minimalistické kompozici „Everyday Life at 3440 metres“ ke svému klavíru přidává ještě smyčce, harmonium a syntezátor.
Americká autorka Ann Annie ve skladbě „Magnolias“ maluje skrze jemnou melodii, perlivé piano a přidané instrumenty (slyším tam klarinet, to ostatní nerozeznám, ale to není důležité) jarní náladu, již pozvolna elektronicky zahušťuje. Zvuková intenzita evokuje rašení a bujení. Turecká instrumentalistka Burçe Karaca ve skladbě „Storm Medley“ portrétuje dění od klidu k bouři, ovlivněna tradiční tureckou hudbou. Zprvu je hudba meditativní, ponorná, ovlivněná mírně preparovaným zvukem klavíru a elektronickým dechem; pak ale dojde ke zvukové erupci a svižné jízdě po klaviatuře. Následuje neobyčejně niterné, křehké dílko „Kynnefjäll“ švédského multiinstrumentalisty Jakoba Lindhagena. Ten čerpal inspiraci z tradiční lidové hudby západošvédského venkova, kde vyrůstala jeho matka. Jímavý zvuk umocňuje harmonium.
Finka Paula Präktig v „Halla“, což je výraz pro mrazivou zimu, navrstvila křehké zvukové plástve magického účinku a lezavého chladu. Nakonec se vyloupne výrazná melodie, kterou nechá protagonistka mocně vygradovat. Pozoruhodné album vrcholí skladbou „The Sea“, v níž si tentokrát autorka Tania Giannouli vystačila pouze s klavírem. Tato kompozice se totiž objevila již na albu „Transcendence“ (Rattle Records, 2015) v interpretaci jejího ansámblu. Řecká skladatelka ji umně přearanžovala „pouze“ pro klavír; zpěněná melodie, střídající se imprese i exprese a vzkypění melancholické naléhavosti vás obestře naléhavým pocitem návratu a odchodu…
