V rekapitulačním seriálu o vydavatelských počinech vydavatelství Hevhetia pokračujeme třetí částí. Po prvním zásadním umělci Pavlovi Jakubovi Rybovi a zmapování košického soundartového bienále Sound City Days přichází na řadu rockový crossover…
Origami crossover
„Když jsme se na střední dali dohromady, nikdo netušil, jak slavní budeme v roce 2008. Bill Clinton má naše triko. Nelson Mandela nás bere za své v boji proti diktátorům. Frank Zappa zemřel dříve, než si nás stihl vyslechnout. Juraj Jakubisko se díky nám poznal s Davidem Lynchem…“
Prvním počinem z tohoto ranku, kterým se budu zabývat, je výtečný origami crossover (jak oni sami označili svůj styl) bratislavské čtveřice APPENDIX na jejich eponymním debutu z roku 2007. Vzedmuté kontrastní plochy a nepřetržité jiskření nápadů mne coby jazzofila doslova uhranuly; stačí být nezaujatým, a tudíž otevřeným. Koneckonců hudba je jen dobrá a špatná, no ne? A tahle nahrávka je prostě skvost!
Album „Appendix I.“ nahrála kapela v sestavě Juraj Benetin (zpěv, kytara), Marian Jaslovský (tenorsax, flétna, elektronika, el.piano, syntezátor), Jindřich Offermann (bicí, perkuse) a Lukáš Fila (baskytara). Nepřehlédnutelní jsou tu také pianista Dušan Šujan a varhaník Roland Kánik.
Všech jedenáct písní spojuje nápadité propojování nejrůznějších rockových stylů od art- přes prog- po grunge. Zpěvák zpívá hlavně anglicky a je výtečný! Jeho výrazově napěchovaný zpěv ve spojení s instrumentálními výkony evokují to nejlepší třeba z hudby The Swans, Faith No More, Primus, Alice In Chains či Ursinyho kapely Provisorium. Také Frank Zappa občas probleskne, jako třeba skrze kytarový part v „Evolve“; to je vůbec pozoruhodná pětiminutová lázeň baladické, až soulové vášně v projevu zpěváka ve spojení s eruptivností art-rockovou, a díky výbušné baskytaře také ve stylu a´la Primus. Vyostřeným vzedmutím progresivního rocku občas prokvétá flétna (úvodní „Rain“, také „Change“), v závěrečném tracku „Škótska“ ožívá Jethro Tull, byť pak v grungeovém hávu. Je tu toho k poslechu tolik, že se ani na pikosekundu nemůže nikdo nudit! V „Overloaded“ slyšíte vlivy world music, minimalismu a jazzu (díky klavíru), „Ako dobre“ zahušťují vynikající hammondky a zpěv je mírně najazzlý, v „Invocation“ zuří grunge až s punkovým tahem, basovka uhání jako zběsilá, ve střední části se náhle vynoří akustická pasáž připomínající flamenco! „Beat“ zdobí postupy a´la King Crimson (náhoda?), saxofonové a bubenické sólo. „Tetris“ se zpočátku tváří jako líbivá folková píseň, dokonce s hvízdanou melodií, ale ani ne za minutu je všechno jinak – nářez s minimalistickým až hymnickým tahem, tudíž hypnotickým účinkem…
Sice jednodušší, ale pěkné písně
Po rozpadu kapely Appendix vzniklo seskupení KORBEN DALLAS, jež na Hevhetii vydalo v roce 2011 debutové album sestavené ze živých nhrávek „Pekné cesty“. Trojice Juraj Benetin, Lukáš Fila a bubeník Ozo Guttler představila osm písní plus instrumentální „Intro“. Zde aktéři pracují s kontrastem akustického a elektronického zvuku, využívají minimalistické postupy, vokály, grungeové riffy a výrazný motiv, který vykresluje kytara. V písních pak už de facto nezazní jediné sólo, vše je podřízeno písním s výrazným textovým sdělením prostřednictvím naléhavě syrového hlasu zpěváka, tentokrát ve slovenštině. Občas to připomíná pozdního Deža Ursinyho (např. „Všetko sa meni“), některé písně mají buď nablusovělou („Čierne rano“), nafunkovělou („Co už“) či punkovou náladu (závěrečné „Biele ráno“), v písni „Pochybnosti“ ožívají King Crimson z majstštyku „Discipline“, v kytarovce „Nalej“ se Benetinův hlas doslova zavrtává pod kůži…
Art-rocková pohádka
A je tu kapela FAIRY TALE! Ta v roce 2021 vydala na Hevhetii výborné album „That Is the Question“, jež jsem na Jazzportu recenzoval. S lídrem a producentem Peterem Kravecem jsem vedl dokonce rozhovor.
Ovšem tahle pozoruhodná skupina vydala na Hevhetii předtím ještě další dvě alba. „Dream“ z roku 2008 představuje chytlavou kolekci devíti tracků, jejichž ústřední postavou je vedle Kravece zpěvačka Barbora Koláriková. Ze spektra žánrových vlivů od elektronické hudby, přes art-rock až po world music a pop vyjímám úvodní „Claret Bridge“ s mysteriózním zvukem a recitací „my acoustic dream…“, „Babel on“ s arabskými motivy a´la Natasha Atlas, zde ovšem ve spojení s hutným art-rockem, „Toys“ s art-rockovým varhanním zvukem, jenž se přeleje do plnokrevných syntezátorových a kytarových barev evokujících Pink Floyd, a pochopitelně finálový, bezmála sedmiminutový „David“, prodchnutý klavírním a smyčcovým ambientem, v závěru pak až nebeským.
O tři roky později se kapela Fairy Tale přihlásila albem „Loveland“, které umocnilo jedinečný styl této formace. Vedle drsných kytarovek a lyrických popových balad tu zní zvukové experimenty, jež nijak zpěvaččin vokální projev nepotlačují, naopak! Z deseti tracků ční nejvýše „State of Neurotica“, zvukově vytříbený a patřičně hutný art-rock, najazzlá balada „Flower Girl“, naléhavě šťavnatý prog-rock s proměnlivou dynamikou a šmrncovními mezihrami více než šestiminutového „Breathing“ a finále v podobě šestiminutové „Music“, v němž lze rozpoznat inspiraci pinkfloydovskou melodičností a éteričností hudby z hájemství rané 4AD. Celým albem pak prostupují tři miniaturní náladovky…
Dilemata Jána Spišáka
Výrazná košická osobnost, zpěvák a kytarista Ján Spišák, skrývající se za one-man projekt DILEMMA, vydal v roce 2012 znamenité autorské album „Low Profile Scream“. Už jeho cover vás upoutá – autorem ilustrace je výtvarník Nikolaj Feďkovič. Autor všech deseti songů Spišák tu vedle kytarových partů obstarává také violoncello; nechybí ale ani hosté, kteří některé tracky samozřejmě obohatili: Martin Gašpar (baskytara), Roman Šoltys (programování bicích, sampler, klávesy, mix, mastering), Igor Sim (bicí), Tomáš Čižmárik (kytara, fotografie) a Adrian Harvan (sax).
Spišák je umný eklektický autor a hudebník. V úvodním „CelloRiff (Intro)“, jak napovídá titul, kraluje violoncello; též hutný kytarový zvuk. Udušený zpěv a´la David Tibet zabarvuje track psychedelickým oparem. Na albu najdeme grunge („Big Beat“), hard-rock plný emocí („Oh no“) či s chytlavou melodií („Shopping“) a bolestivzdorným vokálním projevem („Hurt“), dokonce punkovou syrovost („Unless“). A pak jsou tu osmitisícovky! V „This Way“ se zprvu mísí gotický rock s neo-folkem, posléze nastoupí drsný grunge a´la Nirvana. „Words“ evokuje nirvanovskou unplugged naléhavost, umocněnou violoncellovým sólem. „L´Amour“ představuje hutnou baladu s falzetovou vokální emocí, závěrečná píseň „Moment Forever (Outro)“ je prodchnuta gotickou náladou, hlavně mysteriózním kytarovým zvukem…
Ochladit se na slunci
Slovenská kapela Chill On the Sun, zdá se, vydává svoje alba umírněně, zodpovědně, jen když mohou přijít s něčím netuctovým; proto je to pokaždé událost! Z alternativního popu debutu „U babky“ z roku 2002, z něhož na rádiových vlnách rotovaly hity „Včelař“ a „Vzducholoď“, přešla přes propracovaný melodický rock a world music („Bytosti“ – 2008, „PoloMy“ – 2012, EP „Tree Trilogy“ – 2016) k nynější art- a prog- rockové podobě.
Aktuální album „Breviár magických rastlín a húb“ spatřilo světlo hudebního světa již díky vydavatelství Hevhetia, a to v loňském roce v den podzimní rovnodennosti, 23. září. Toto datum znamená astronomický konec léta; s tím koresponduje závěrečná devítiminutová skladba „Konec leta“, jež má nádhernou folk-art-rockovou atmosféru s hymnickou gradací. Mimochodem po ní následuje skrytý (desátý) track (5:55), jehož základem jsou field recordings (zpěv ptáků, otec a dcera, pes, celá rodina), místy zabarvené psychedelickými klávesy.
Kapela pracovala na nahrávce více než tři roky. A to ve složení Marek Škvarenina (piano, klávesy), Anton Hájiček (zpěv, akustická kytara), Vladislav Leškovský (bicí) a Štefan Dikan (baskytara). Ti spolupracovali s několika hosty, mezi nimiž figurují (vesměs bluesoví) kytaristé René Lacko a Roman Mečiar, folkový písničkář Nany Hudák, violoncellista Matej Tkáč a hráč na různé etnické perkusivní nástroje Rami Shaafi; znějí tu také vokály Magdaleny Borákové a Barbory Kolárikové. Protagonisté označují svoje dílo jako „okouzlující zvukovou knihu pro dospělé, kteří v sobě hledají zapomenuté kouzlo dětství zprostředkované magií léta a prázdnin, zda fantaskních výletů do přírody nebo do vzdáleného vesmíru.“ Tomu také odpovídá obal i booklet CD.
Celé album je neobyčejně silné a vyrovnané, bez slabých míst. Ale přece jenom vyzobnu ty skladby, jež považuju za absolutní top. Než se posluchač proposlouchá vzrušující šedesátiminutovou hudební plochou, posadí ho na zadek hned úvodní instrumentálka „Ambient Mediterranean“; opojný koktejl field recordings, ambientu, pinkfloydovských barev a nádherných kytarových partů. Skladba „Étienne-Louis Boullée“ je dedikována stejnojmennému francouzskému architektovi (1728-1799); výrazně melodický art-rock s varhanní éteričností postupně graduje. „Edgar“ (samozřejmě Alan Poe) má nesporné hitové ambice; joj, to kdyby znělo na rozhlasových vlnách napříč prostorem! Bezmála osmiminutová paráda „Flip On the Trip“ je sycena ambientem, akustickým art-rockem, pozvolna zahušťovaná psychedelií (plus ptáci, což evokuje antré k soudtracku Pink Floyd „More“). A konečně sedmiminutová „Saint-Tropéz“, letní kytarovka, pohodová, probarvená zvuky moře a racků, také ženským vokálem, umocněná sóly el. piana, kytary a varhan…
