Nezávislé vydavatelství Ma Records si bezpochyby zaslouží pozornost každého milovníka experimentální jazové hudby. Před dvěma měsíci jsme přinesli recenze nahrávek kvarteta Maomah a tria Švejnar/Zlámal/Jirucha. Nyní jsou to alba tria Szabó/Hanousek/Drnek (vyšlo 1. března) a tria Pudlax – 11mg (22. března).
Štefan Szabó, Radim Hanousek, Vojta Drnek – Szabó Hanousek Drnek
Toto „hvězdné“ trio jsem měl možnost slyšet již v září 2021, kdy na slovenském festivalu Are You Free vystoupili takhle spolu zcela poprvé! Tehdy jsem napsal: „Slovenský kytarista Štefan Szabó, sopránsaxofonista a basklarinetista Radim Hanousek i akordeonista Vojtěch Drnek vpravdě excelovali! Ono nešlo zcela o volnou improvizaci, neboť jejich hudba vyvěrala z autorských kompozic všech tří protagonistů či jedné skladby Johna Zorna. Propletence tří hlasů tvořily vrstevnatou, proměnlivě dynamickou, energeticky výživnou a netuctově barevnou hudbu, vycházející nejen z jazzové avantgardy, ale výrazně i ze soudobé vážné hudby…“
Nahrávka tria tentokrát vychází z pěti volných improvizací a šesti autorských kompozic (2x Hanousek, 1x Szabó a 3x Drnek). Protagonisty jistě netřeba zevrubněji představovat. Nicméně připomenu, že Štefan Szabó je žákem Davida Dorůžky a absolvoval v letech 2020-22 studijní stáž na hudební akademii Rhythmic Music Conservatory v Kodani. Působil či působí v duu uO uO, KIN a Ranjevš & Óbasz. Je hudebním dramaturgem mezinárodního festivalu experimentální a improvizované hudby N:ear v Banské Štiavnici. Radim Hanousek mimo jiné spoluzakládal kvarteto NOCZ a soubor Dust In the Groove, je spoludramaturgem festivalů PonavaFest a FAUN v Brně. Vojta Drnek (mimochodem spoluzaložil label Ma Records) působil ve výtečném triu Treetop, který bohužel momentálně spí, v současné době se věnuje volné improvizaci v nejrůznějších uskupeních a také sólově.
Společným jmenovatelem všech jedenácti skladeb je bezhraniční improvizace, včetně neidiomatické i jinak experimentální, a schopnost společného výletu za hranice všední hudby obecně. Ve volných improvizacích jsou jako děti, kteří si hrají s plnou, až existenciální vážností; jsou to hračičkové bez zábran, nikdy však neprvoplánoví. Dokáží se vzepnout i spočinout, jejich improvizace jsou brumlavé, dřevnaté, pulsující jakoby mimovolně, občas nervně. Rytmus bez milosti drtí na padrť, zvuk bývá ostrohranný, evokující elektronické vrásnění; dynamika se pohybuje mezi neúprosností a mysteriózním spočinutím, vášní a hymničností, užity jsou i drony a prvky minimalismu. Na pomyslném vrcholu se tak ocitá jedenáctiminutová „Impro #3“. Znamenitě vystavěná je též šestiminutová „Impro #5“ sycená až démonickými zvuky a´la industriál v kontrastu s evokací přírodních zvuků, což způsobuje pochopitelně napětí a dramatičnost. Z autorských skladeb bych vyzdvihnul úvodní „Polyamoric“, vzrušující sepětí mikrotonality a free jazzu, skvělá je „Novosvětská“ s výrazným melodickým tématem a zprvu plíživě hutným, poté vítězně vzletným zvukem. Úplně nejvíc se mně líbí závěrečná „Metamorfóza“, jímavý a hymnicky silný klenot z tvorby tohoto pozoruhodného tria. Pozoruhodného proto, neboť navzdory experimentálnosti nezavrhli melodičnost, aniž by se to dalo pojímat jako úlitba masám…
Pudlax – 11 mg
Trio Pudlax naprosto jedinečným způsobem propojuje moderní jazz a volnou improvizaci, vesměs z autorského popudu pianisty Jana Pudláka. Jeho sestra, kontrabasistka mingusovské razance Klára Pudláková, a bubeník Jakub Švejnar jsou v podstatě tři sedminy souboru Uthando, každý z nich pak figuruje třeba v kapelách Avokaduo, 2in2out či Jungle Debris. S debutovým albem „11 mg“ přichází trio dva roky po svém vzniku. Navíc si protagonisté do studia pozvali dánskou vibrafonistku Viktorii Holde Søndergaard, která hraje v šesti skladbách z celkových jedenácti, saxofonistu Martina Debřičku (2×) a houslistku Janu Havlákovou (1×).
Rovnou předesílám, že tento debut považuju za nefalšovanou jazzovou událost! Oněch „11 mg“ předčí stejné množství jakékoli známé drogy v té nejkoncentrovanější, nejčistší podobě; tahle muzika je prostě omamnější a dobrodružnější…
Kolekce je vyrovnaná, soudržná, celek pohlcující. Pudlákův klavír chrlí leckdy až drtivý minimalismus; v úvodním „Disco Exercise“ evokuje dokonce techno. Kontrabasové vyhrávky Pudlákové, ať už pizzicato či smyčcem, působí melodicky i vznětlivě, Švejnarovy bicí se netlačí dopředu, nepřetahují se s kontrabasem, ovšem spolu dokáží rozbalit strhující bopový rytmus, jako je tomu ve skladbě „Kačerov“ a nejúžasněji ve finále alba („Skočná“). Kdybych měl použít nějakou souhrnnou charakteristiku, pak mne napadá Bebop 21. století…
Ostatně je na albu i odkaz na freejazzového šamana Ornetta Colemana v podobě řízného autorského vkladu Pudlákové „Ornenetto“. Navýsost osvěžující…
Byť jsem uvedl, že album je vyrovnané, přece jenom jsou tu osmitisícovky, jež lákají nás, jazzové horolezce, až s horečnatým vzrušením. Bezpochyby je to více než jedenáctiminutová „Spektra“ s postupně narůstající zvukovou intenzitou až k zběsilosti, s minimalistickou bouří i zlyričtěním hypnotického, respektive omamného účinku. Vyhrávky vibrafonu a kontrabasu, včetně sólového chorusu, jsou vpravdě skvostné! Následuje další paráda, desetiminutová „Šumava“ s houslemi, které tvoří nejdříve dronový podklad, posléze vyhlazují melodičnost a vznítí se sólově, v závěru pak rozjímají s kontrabasem. A je tu další skvost: bezmála třináctiminutová „Litanie“ s ponorným antré Debřičkovy sopránky, jež posléze nabobtná a zbrunátní emocemi, to vše umocněno rytmickou naléhavostí; strhující je tu též vzrušujícím způsobem rozvětvené klavírní sólo. Poté se trio roztančí v „Chromatic Tune“, i s řetězem sól vibrafonu, piana a bicích. A je tu konečně „Bratelné impro“ s vibrafonovou jízdou snů…
Uff!