V rámci letošního ročníku festivalu FAUN vznikly dva mezinárodní výstavní projekty zvukového umění BEYOND THE SOUND (trvá do 14. července) a SYMBIONTI 2.0 (do 19.května). Obě výstavy byly zahájeny vernisáží 4. dubna, a to za účasti kurátorů Jiřího Suchánka a Jennifer DeFelice, prezentovaných umělců Jany Winderen (Norsko), Interspecifics (Mexiko), Gila Delindra (Portugalsko), Dimitryho Morozova (Rusko/Nizozemí), Raviva Ganchrowa (USA/Nizozemí), Iony Vreme Moser (Rumunsko/Německo), Eveliny Domnitch a Dmitryho Gelfanda (Nizozemí), Csilly Nagy (Maďarsko), Slávy Krekoviče (Slovensko) a organizátora festivalu FAUN Víta Kalvody. V rámci programu vystoupil italský performer Davide Tidoni.
Jaká díla jsou k vidění v té nejrozměrnější expozici, čili Beyond the Sound? Která témata otevírají? A jakým způsobem jsou zkušenosti z tohoto mezioborového zkoumání přenositelné do běžného života? Nejen to je obsahem rozhovoru, ve kterém na otázky Miloše Vojtěchovského, historika umění a audiovizuálního umělce, odpovídá kurátor Jiří Suchánek:
Mezinárodní výstava Beyond the Sound představuje současný přístup ke specifické a živé umělecké oblasti tzv. zvukového umění. Na zvuk nahlíží nikoliv jako na samostatnou estetickou formu, ale jako na médium sloužící k průzkumu a vyjevování zrakem mnohdy nepoznatelných jevů. Každý z vybraných umělců reprezentuje rozdílný přístup ve využití zvuku jako komunikačního média. Všechny vybrané instalace a objekty spojuje zájem inovativně zkoumat zvukem svět a podávat o jeho spletité komplexnosti a křehkosti vztahů efemérní, avšak důležitou zprávu. Vybraní umělci zároveň dbají i na vizuální projev, objektovou formu a chápou svoji práci jako komplexní, interdisciplinární a mnohdy technologicky i zcela průkopnickou.
Ano, výše bylo uvedeno, že zvuk je využíván jako komunikační médium. Tedy stejně jako hudba. Je již načase tato dvě média striktně neoddělovat, a konečně zvuk začít považovat za jen trochu jinou formu hudby. Samozřejmě sound art se stává hudbou jen pro ty, kteří mají zkušenosti s progresivními podobami elektronické hudby a samozřejmě soudobé vážné hudby (aleatorní, mikrotonální, spektrální…). Pokud jde o jazzofily, zvukové umění by mohli přijmout ti, kteří poslouchají také free improvising. Každopádně toto zvukové, potažmo hudební odvětví skýtá dosud netušené možnosti tvorby, de facto nevyčerpatelné!
A tak divák a posluchač v jedné osobě žasne nad „Mikrorytmy V.4“, u nichž autor Interspecifics uvádí mimo jiné: „U některých mikroorganismů se v reakci na nedostatek kyslíku v prostředí vyvinula schopnost dýchání prostřednictvím přenosu elektronů. Jak by taková forma energie mohla představovat nové zvukové gesto…?“ Sérii zvukových skulptur „Odolnost – Korkový cyklus“ vytvořil Gil Delindro z opracované kůry korkového dubu, upravených mikrofonů a analogové zvukové aparatury. Iona Vreme Moser se prezentuje dvěma instalacemi – „Tekutá paměť“ je kineticko-zvukovou skulpturou ze skla, opatřenou elektronikou a naplněnou slanou vodou, „Minerální amnézie“ se skládá ze zvukové instalace deseti objektů. Až téměř mysteriózní 32kanálovou site-specific prostorovou zvukovou instalaci s telurickými proudy v reálném čase „Telurická konstrukce“ vytvořil Raviv Ganchrow. Zato Dmitry Morozov stvořil kinetickou a zvukovou instalaci pod názvem „Duga“; projekt vychází z jevu, kdy v prostoru mezi povrchem Země a ionosférou ve velice nízkých frekvencích vznikají takzvané stojaté elektromagnetické vlny. Tento jev předpověděl již počátkem 20. století Nikola Tesla, ale teoreticky jej vypočítal a v letech 1952-54 experimentálně dokázal německý fyzik Winfried Otto Schumann. Zdrojem těchto rezonancí jsou elektrické výboje generované a buzené výboji blesků. Autor dodává: „Celý svět je prostoupen množstvím jemných a složitých jevů v planetárním měřítku. Některé z nich vytvořil člověk, jiné jsou přírodního původu. Obklopují nás a fungují jako složitá planetární informační síť, kterou někdy nelze analyzovat a pochopit. Moje Duga je malá instalace přicházející v dynamické modlitbě za ukončení válek a obracející se k přírodním jevům, které naznačují planetární jednotu všech na Zemi.“
Instalace Symbionti 2.0 představuje novou verzi projektu Csilly Nagy a Slávy Krekoviče z roku 2021. Jejich koncept vznikl jako spekulativní úvaha o budoucnosti života na naší planetě. Formálně jsou objekty inspirovány studiem mořských hub druhu Porifera, které v evoluci představují velmi starou slepou vývojovou větev. Cílem projektu bylo prozkoumat vzájemné vztahy mezi člověkem, životním prostředím, přírodou a technologií skrze vytváření hybridních prostředí, v nichž se stírají hranice mezi přírodou a technologií, lidskými a ne-lidskými (nebo post-lidskými) aktéry. Jádro výstavy tvoří datově propojené a komunikující keramické objekty, které jsou zároveň interakční a zvukové a snímají okolní prostředí. Na základě specifických údajů Symbionti algoritmicky transformují zvuky ze společné a volně dostupné webové databáze.
Jak již bylo v úvodu řečeno, součástí vernisáže byla performance italského umělce Davide Tidoniho. Proběhla v parku za Domem umění. V hlavní roli oheň. Ten nejdříve zapálil na okamžik mikrofon. Uhašený ve vodě vytvořil dosti nepříjemný zvuk, který se v dronové smyčce linul nemilosrdně z reprobedny, zavěšené nad námi v prostoru. Performer se poté jal pomocí pyrotechniky tento zvukový zdroj umlčet, to jest zničit…